Grand Prix architektů 2009

Letošní vyhlášení cen Grand Prix se přestěhovalo ze Slovanského domu do dvorany Veletržního paláce – a nebyla to jediná změna oproti loňskému roku. Mírně ubylo přihlášených realizací, jejich kvalita je však s rokem 2008 srovnatelná. A v mezinárodní porotě soutěže nastala převaha členů z bývalých postkomunistických zemí vůči Západu.

Také se poněkud zhoršila úroveň slavnostního večera. Těžko říci, zda to měl na svědomí hlavně průvodce udílením Lumír Tuček, který působil navenek suverénně, ale zjevně se ani nepokusil předem si připravit řeč k tématu. Nezbylo mu než trousit rádoby vtipné poznámky o tom, že je někdy lepší, když se něco nepostaví, a podobně. To vše by se dalo přejít s úsměvem, kdyby konferenciér nezapomněl vyhlásit jednu cenu v kategorii Novostavba, která náležela ateliéru Projektil.

Zkrátka, večer v jeho pojetí neměl ani slavnostní, ani vytříbenou a zároveň nenucenou formu, jakou mu dovedla vtisknout elegantní Lucie Výborná v roce předchozím. Přitom předávání cen Grand Prix je jednou z mála příležitostí, kdy architektonická obec komunikuje navenek se širší veřejností. Odměněné stavby by si zasloužily kvalitnější prezentaci.

Důraz na tradici
Jak zdůraznil předseda poroty Antal Puhl při ceremoniálu, její členové se shodli na preferenci tradice českého konstruktivismu a byli potěšeni, jaká kontinuita v České republice panuje. Proto je těžko mohl zaujmout Američan Richard Meier se zdařilou proměnou bývalé budovy rozhlasu na City Tower, jehož vyzvala k účasti v soutěži Akademie architektů. Ze stejného důvodu by si porota nezvolila sci-fi terminál v Hradci Králové od Patrika Kotase, který formálně odkazuje k ibero­americkým autorům. Ani Pleskotův vinařský dům Sonberk neuspěl, přestože se dostal do užšího výběru díky své invenčně řešené střeše. Zavedeným tradicím moravského venkova se spíše snažil vyhnout.

Nejvíce a nejlépe proto podle verdiktu poroty kontinuitu národní architektury zachovává nový areál Fakulty chemicko-technologické Univerzity v Pardubicích od Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře, kterou ocenila hlavní cenou Grand Prix. „Silný výraz moderní architektury, který odpovídá univerzitnímu zařízení chemicko-technologického a tělovýchovného zaměření,“ tak zní komentář poroty.

Výběr v kategorii Novostavba padl na městský dům od pražského ateliéru Dobrý dům Dalibora Boráka, předsedy České komory architektů. Černobílý dům v Brně vychází z běžné kombinace obchodních prostor v parteru a bytů ve vyšších patrech, v druhém podlaží navíc přidává kanceláře. Porota zde ocenila dobré začlenění objektu do zástavby ulice.

Experimenty a mladá krev
Na druhou stranu porotě nelze upřít jistou otevřenost vůči inovativním přístupům v designu, které uplatňují hlavně architekti mladé generace. Cenu v kategorii Novostavba si zaslouženě odnesl ateliér Projektil za Studijní a vědeckou knihovnu v Hradci Králové, která díky svému originálnímu tvaru fascinuje dokonce už i filmaře – nedávno si zahrála v japonském reklamním spotu ve stylu filmových bondovek. Porota zde ocenila funkční půdorys a silnou poznávací hodnotu fasády.

Na návrhu řešení Atria D stavební fakulty ČVUT se rovněž podíleli mladí architekti z ateliéru Vyšehrad a je to znát. Porota zde ocenila především zavěšené kvádry konzultačních místností, které „podporují génia loci a též konstrukci budovy.“ Podrobnosti o této relizaci, oceněné první cenou v kategorii Interiér, najdete na straně 20.

Koneckonců také ateliér Nolimat (Filip Dubský, Pavel Hladík), oceněný v kategorii Rodinný dům s návrhem víkendového domu v Rudolticích, patří k mladé krvi české architektury. Porotu zaujalo zajímavé propojení domu s hřištěm. Víkendový dům je zajištěn proti vykradení rolovacími mřížemi, typickými pro obchodní provozy. Návrhu domu předcházela softwarová analýza solárních a teplotních zisků a testovalo se především oslunění obytné zóny v létě, kdy bude objekt využíván.

Do užšího výběru poroty se dostal například parametrický design – do jisté míry experimentální realizace v jedné moravské kavárně od Michala Kutálka. Zavěšený stropní podhled ze soustružených desek, navržený díky inovativnímu softwarovému nástroji vytvořeného architektem, napomáhá vytvořit dynamický prostor. Podobné zviditelnění může být v době krize pro mladé architekty klíčové – tento model lze v různých variantách zopakovat „načisto“ i v dalších interiérech.

Stálice
Spíše za stálice zdejší scény by se dal považovat ateliér D3A, konkrétně jeho spoluzakladatel Stanislav Fiala, který získal cenu v kategorii Rodinný dům. Rodinný dům ve Zdiměřicích vedl k elegantnímu půdorysnému řešení, které vtahuje zahradu dovnitř dispozice. Funkčně jsou v něm využity přírodní materiály: kámen, vrbové proutí, dřevo v pergolách a na terase. Důraz byl kladen i na kvalitu vnitřního prostředí, dům využívá obnovitelné zdroje energie. Porota ocenila právě tuto hru mezi interiérem a exteriérem domu a použití místních přírodních materiálů.

Největším matadorem architektonické obce je ovšem Jan Bočan, oceněný za celoživotní dílo. Architekt a pedagog, jehož nejznámější realizace v 70. letech slavily výrazný úspěch i v zahraničí, je stále velmi vitální a studenty oblíbený – na večírku následujícím po vyhlášení byl jedním z posledních hostů.

Iva Nachtmannová
Foto: archiv Grand Prix architektů 2009

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.