Dům na vrstevnici

Dřevostavba nedaleko Prahy je ovlivněna údolím, k němuž vzhlíží prosklenými stěnami a rozlehlými obytnými terasami. Majitelé i architekt vnímali její zrození jako hru a popustili uzdu fantazii. I proto vznikl dům k bydlení, nehonosící se nadměrnými metry, dům, ze kterého hledíte do kraje a je vám v něm dobře i v skrytu duše.

Dřevěný dům je hodně inspirovaný údolím. Oproti původnímu projektu se atypicky otočil podélnou stranou proti svahu, což umožnilo dokonale využít krásný výhled. Tím, že je v poměrně prudkém svahu, vzniklo rozvrstvení přízemí na tři úrovně. „Neznám projekt, u kterého by změny nenastaly, a tady jich určitě nebylo málo. Je to nezvratný proces realizace díla, protože dům není mrtvá věc a vzniká za pochodu. I když stavíte na profesionální úrovni, nevyhnete se problémovým situacím, ale dokážete je vyřešit,“ říká architekt Václav Zahradníček.

„Stavění je jako život. I během něho se může změnit spousta věcí. Ale já nemám pocit, že by tady toho bylo moc. Vymyslely se některé praktické věci, ne zcela předem promyšlené. Co bylo připravené do detailu, zůstalo. Odpovídá to tomu, že lidé nejsou stejní a jejich potřeby a požadavky se neustále mění. Dům vzniká v historicky krátké době, ale z pohledu lidského života to zase až tak malý časový úsek není. Za tu dobu se v člověku změní spousta věcí a v domě se to samozřejmě projeví. Bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo,“ podotýká majitel.

Pan architekt k tomu dodává: „Všechny domy vždycky vnímám jako spoluautorství mezi klientem a investorem. Ale jinak každý dům, který děláme, je originál. I když ho projektuje tentýž člověk, tak je to vždycky v jiném prostředí, v jiné situaci a samozřejmě pro jiného klienta. Neděláme žádnou vizi architektury, kterou bychom někomu vnucovali. Snažíme se, aby byl dům hezký i funkční. Tenhle dům je určitě originál.“

Charakteristický je otevřený koncept domu, který majitel vyžadoval. Od dominantního vstupního prostoru se postupně zintimňuje a zároveň umožňuje různě přestavovat nábytek.		Jsou zde dokonce i kajutová okénka, jeden z původních konceptů byl dům ve tvaru lodi.

Firma Prodesi se už pět let intenzivně věnuje dřevostavbám a jako jedna z mála architektonických kanceláří dřevostavby navrhuje, projektuje a také sama staví. „Teoreticky jsme schopni navrhovat i domy, které nestavíme, a stavět ty, které nenavrhujeme,“ říká architekt Zahradníček. „Zatím ale taková situace nenastala.

Je dobré, že je tu určitá kontinuita a vše prochází rukama jednoho člověka. Realizujeme 99 procent projektů, které vedeme od návrhu až k dokončení stavby, což je sice příjemné, ale klade to o třídu – a možná o dvě – vyšší nároky, než když člověk skončí u rýsovacího prkna a pak se jen přijde podívat na stavbu. Rozhodli jsme se tak ale čistě pragmaticky, protože jsme během tří čtyř let intenzivního hledání nenašli firmu, která by dokázala stavět domy dobře. Dřevostavba má hodně pozitiv, ale jednu nevýhodu – nesnese laický přístup.“

Pro dřevo se zadavatel s architektem rozhodli z pragmatických důvodů. „Postavili jsme si vedle sebe stávající technologie a moderní dřevostavby a přišly nám jako z jiného století. Během stavby začne mít člověk dřevo rád a ocení jeho kvality. V Čechách je to složitější, protože je zde silná tradice typových zděných domů.“

Charakteristický je otevřený koncept domu, který majitel vyžadoval. Od dominantního vstupního prostoru se postupně zintimňuje, což zároveň umožňuje různě přestavovat nábytek. Spodní část je hodně univerzální a takový měl být i horní otevřený multifunkční prostor. Tam se uvažovalo o bydlení a spaní a různých přestavbách nábytku tak, aby tam mohlo paralelně probíhat více funkcí. Očekávaný příchod potomka však způsobil, že se prostor klasičtěji rozvrstvil do praktičtějších místností.

Zařízení kuchyně je velmi střídmé. Má umožnit především pohodlné vaření i provoz domácnosti. Výrazný prvek představují trámy nahrazující schody. Sice praskají a dokazují tak, že dřevo zůstává stále živé, ale jinak jim to s keramickou dlažbou opravdu ladí.

Původní pokoj pro hosty, který od kuchyňské a jídelní části oddělovala jen posuvná skleněná příčka, se po narození dcery změnil v klasickou jídelnu.

Zařízení kuchyně je velmi střídmé. Má umožnit především pohodlné vaření i provoz domácnosti.		Terasa dává domu celou další vrstvu vnímání. Jak postupuje den, odehrává se tu fantastická hra světla a stínů. Dům bez terasy a osobitého uspořádání by byl vlastně poměrně obyčejný.

Nahoře je koupelna a tři pokoje. Místnosti jsou víceméně stejně veliké a všechny mají výstup na terasu. I když nejsou nijak prostorné, jejich plocha se příjemně zvětšuje právě díky propojení s terasou. Interiér teď navíc ožil tím, že ho obývá i malý človíček – design doznal lidštějšího měřítka. Jsou tu dokonce i kajutová okénka – jeden z původních konceptů totiž byl dům ve tvaru lodi.

Přes maximální otevřenost domu a propojení s terénem si celek zachovává určitou kompaktnost. Ctí nízkoenergetické principy výstavby a je oproštěn od zbytečně členitých tvarů. Jistou členitost získal díky terase, která ale nemá vliv na spotřebu energie. Není na střeše, není vykousnutá. Je to jednoduchá stavba, která má určitě o něco členitější přízemí, než domy obvyklé. Terasa jen dodává domu celou další vrstvu vnímání. Jak postupuje den, odehrává se tu fantastická hra světla a stínů. Dům bez terasy a osobitého uspořádání by byl vlastně úplně obyčejný.

Zajímavé je také napojení terasy na horní úroveň terénu, použití kamenné stěny jako zad domu a přidání určité váhy, které usazuje lehký dřevěný dům do pozemku. Majitelé se nebáli použít dřevěné zábradlí, na které prší a sněží – a ono pracuje a praská. Dřevěná patina je ale přirozená a v kombinaci s méně namáhanými světlejšími prvky rozehrává přitažlivou hru. „Ten dům stárne jako člověk. Ostatně paralela dřevostavby a lidského těla je velice blízká,“ říká architekt Zahradníček.

Konstrukčně se jedná o difuzně otevřený systém sendvičové stěny, který vychází z principu amerického „two by four“. Jde o rámovou slupkovou konstrukci, upravenou na český a evropský standard. Pokud jde o zastoupení dřeva, představuje asi 40 až 45 procent, zbytek jsou sádrokartonové konstrukce, dlažba, podlahy a další materiály. Celé klima v domě ovlivňuje princip difuzně otevřených stěn – umožňuje domu, laicky řečeno, lepší prodyšnost.

Kostra domu je z lepeného smrkového dřeva. Má mnohem menší roztažnost a objemové změny než dřevo obyčejné, je vzhlednější a i konstrukčně se s ním lépe pracuje. Dalším materiálem je český modřín, který tvoří trámovou kostru terasy. Původně se uvažovalo také o hodně nákladném lepeném modřínu, ale vzhledem k tomu, že je to venkovní terasa, zvolil se materiál, u kterého nevadí praskliny. Potom je tu modřín sibiřský, z něhož je obklad domu a paluba. A nakonec ještě klasický jihočeský smrk v laťování na střeše.

Střecha je ze světle šedého Bramacu Tegalit, který dává domu příjemný barevný nádech.

Dům není vybaven zařízením na rekuperaci. V momentě, kdy by se sem dalo, stal by se víceméně nízkoenergetickým stavením. Ale stylu života v domě, který je minimálně půl roku otevřen přírodě, by to neodpovídalo. Spodní prostor je hodně ovlivněn vstupem a přítomností terasy. Není tu moc míst, z nichž by nebyla vidět. Na konceptu domu se podíleli i interiéroví architekti. Každý sem vnesl svůj pohled na věc.

K vytápění slouží koncept teplovodního podlahového vytápění s elektrokotlem, je tady tepelné čerpadlo vzduch – vzduch a systém vnitřní klimatizační invertorové jednotky. Ve dřevostavbách je dobré kombinovat soustavu s pomalým náběhem (podlahové vytápění je příjemné, akumulační) a potom zdroje tepla s rychlým náběhem (dole krbová kamna a nahoře pro uživatele komfortnější klimatizační jednotky). Ztráty tepelné energie domu se pohybují kolem 4 až 5 kW, což je téměř na úrovni nízkoenergetických staveb.

Architekt Václav Zahradníček se s majitelem domu v lecčems shodují, dokonce si začali i tykat. Proto také zajímavá stavba mohla vzniknout. „Člověka vždycky hodně uklidní, když sem přijede. Není to jenom prostředím a místem, ale i tím, že je kolem vás dřevo, že máte kolem sebe prostor. Tady z vás starosti velice příjemně spadnou,“ říkají.

Přízemí	Patro

Technické údaje domu
Dispoziční řešení: 5 + kk
Obytná plocha: 127 m2
Zastavěná plocha: 77,5 m²
Velikost pozemku: 1 333 m²
Konstrukce: dřevostavba s dřevěnou rámovou konstrukcí
Střecha: světle šedý Bramac Tegalit
Výplně otvorů: dřevěná eurookna
Vytápění: teplovodní podlahové s elektrokotlem, doplněné invertorovým klimatizačním systémem a krbovými kamny
Projekt: Prodesi, v. o. s.
Realizace: Domesi, s. r. o.

Jakub Drda
Foto: Lina Németh