asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Do školy jako do fabriky

06.11.2009
Katedra architektury patří na stavební fakultě mezi nejvíce se rozvíjející obor, zájem o ni stále stoupá. Studenti i jejich pedagogové potřebují prostor, kterého se jim na fakultě nedostávalo. Tak vznikl záměr vyplnit hospodářský dvůr mezi budovami. Z několika studií zadavatele nejvíce přesvědčil návrh ateliéru Vyšehrad pro zajímavou demonstraci, jak nápaditě lze využít prostor a podpořit otevřenou atmosféru. Autoři byli za tento originální koncept oceněni Grand Prix Architektů 2009 v kategorii Interiér.
Zadání původně počítalo s přestavbou nejen hospodářského dvora, ale i větší části této budovy západním směrem. Součástí měla být počítačová učebna, další učebny určené pro státní zkoušky a pracovny pedagogů. To se nakonec nepodařilo uskutečnit pro odpor některých pedagogů, kteří na těchto místech měli své pracovny. Návrh byl tedy redukován na stěžejní prostor atria a několik přiléhajících místností, například modelovnu a respirium určené pro odpočinek.

Celý dvůr se sice uzavřel vůči exteriéru tím, že byl zastavěn, ale zároveň se otevřel vůči zbytku fakulty – a to doslova, přístup k němu je možný osmi vstupy. Je to variabilní ateliér, který umožňuje zrušit hranice učeben a otevřít vzájemnou komunikaci – zkrátka vytvořit tvůrčí prostředí, které nutí k interakci a spolupráci. Výhoda variability je i prostor pro prezentaci zajímavých hostů nebo studentských ateliérů mezi sebou. Menší anonymita studentů a dělná atmosféra je cílem, k němuž směřují i mnohé zahraniční architektonické školy.

Přiznané konstrukce
„Když tvoříte pro studenty – potenciální kolegy, je to zavazující. Chtěli jsme jim proto umožnit, aby se setkávali s architekturou co nejvíce odhalenou a přiznanou, která by mohla fungovat jako inspirace,“ říká architekt Jiří Smolík z ateliéru Vyšehrad. Dvoupodlažní prostor tak vyplnila tzv. velkoprostorová učebna, zastřešená s pomocí příhradové ocelové konstrukce, vložené do železobetonového skeletu – autoři ji nazývají továrnou na nápady. Přiznaná konstrukce jednoznačně prosazuje industriální ráz. Jako podhledy pod stropem se střídají pásy z cementotřískových a matných polykarbonátových desek – ty zajišťují rozptýlené světlo, které proudí dovnitř bočním pásem podstřešních oken a světlíky podobnými jako u typových historických továrních hal. 
V prvním podlaží jsou umístěny učebny oddělené mobilními žlutými mřížovými skříňkami na zámek – podobnost se školními šatnami jistě není náhodná. Kolečky jsou opatřeny dokonce i nevelké dřevovláknité příčky – rovněž variabilně rozestavitelné. Druhé podlaží tvoří ochoz po celém obvodu atria, z něhož vedou ve stejné úrovni lávky do zelených boxů – konzultačních místností. Toto řešení je nejoriginálnější součástí celého projektu. Zelené boxy perfektně kontrastují s šedou barvou konstrukcí a oživují prostor, poutají na sebe veškerou pozornost náhodného pozorovatele.

Ochoz v současnosti funguje jako výstavní galerie seminárních studentských projektů, jeho funkce se tedy naplnila. „Už jako student jsem měl pocit, že se na architektuře příliš nepočítá s tím, že během semestru studenti vyprodukují spoustu modelů a výkresů a k vystavení byly jen desky opřené o zeď. Tady jsme chtěli dát studentským pracím adekvátní prostor,“ říká Jiří Smolík. Faktem je, že modely se občas téměř povalují na fakultě leckde – třeba ve spojovacím můstku mezi budovou B a D.

Půdorys 1. NP – šedou barvou jsou zakresleny stávající prostory, bílou vestavěné
Půdorys 2. NP

Azbest v panelech

Ačkoli stavba samotná prakticky nemá fasádu, protože je vsazena mezi fakultní budovy, přesto fasáda problém způsobila. Bylo třeba ji zbourat, aby se atrium propojilo s fakultou. Realizace se nečekaně prodražila kvůli zjištění, že obvodové stěny budovy obsahují azbest. Jeho likvidace samozřejmě trvá déle a je náročná na pracovní síly. „Je to boletický panel, bohužel je tak postavena celá budova fakulty. Sice není jisté, že azbest je ve všech deskách, ale určitě bude v mnoha,“ vykresluje Jiří Smolík problémy, které čekají fakultu v budoucnu, pokud se pustí do plánované rekonstrukce.

Další nečekanou komplikací byly nádrže pro hydrogeologické laboratoře, které se nacházely pod úrovní prvního podlaží, a narušily tak průběh zakládání. Byly sice zakresleny v projektové dokumentaci, ale jejich umístění neodpovídalo skutečnosti. Drátkobetonová podlaha v prvním podlaží musela být navíc dimenzována na možné stěhování třítunového vozíku pro zásobování laboratoří, které těsně sousedí s atriem D.

Tyto nečekané náklady také měly dopad na návazné změny – bylo nutné šetřit jinde. Na návrh architektů se tedy upustilo od klimatizace, v atriu je pouze jednoduchá vzduchotechnika a otvíratelná okna v bočních stěnách v podstřešním prostoru. „Studenti přes prázdniny budovu nevyužívají a kvůli několika horkým jarním dnům snad nebylo nutné tolik investovat,“ komentuje úspornou taktiku Michal Tutter, který se podílel na realizaci.

Ticho, budete vykázáni!
Zavěšené kvádry reflexně zelené barvy jsou zepředu i zezadu otevřené. S ochozem jsou propojené lávkami z pozinkovaných kovových roštů a jejich boční stěny jsou z průsvitných lepených polykarbonátových desek. Instalace polykarbonátových stěn neproběhla bez problémů. Italský dodavatel napoprvé přivezl desky, které se ihned po vybalení začaly rozlepovat. „Výrobce se to snažil zpočátku odmítnout, prý to bylo nestandardní barvou výrobku,“ říká architekt Michal Tutter. Po této zkušenosti architekti raději nepoužili stejný materiál na podlahy, ale dali přednost tradičnějšímu sklu. Poskytují do jisté míry soukromí, ­alespoň studentům, kteří si zde připojí své notebooky. Studenti jej evidentně rádi využívají, jen ve webové diskusi archiwebu si stěžovali na nedostatek zásuvek pro notebooky, respektive jejich umístění pouze ve dvou místech. Samolepky rozmístěné v boxech i po celém ateliéru důrazně upozorňují studenty, že zde musí dodržovat absolutní ticho, jinak budou z prostoru vykázáni.

Na hluk si někteří internetoví diskutéři také stěžovali, prý je rušil při státních zkouškách. Jiří Smolík se brání: „Učebny pro státnice byly navrženy jinde a měly být oddělené skleněnými příčkami. Bohužel se nerealizovaly. Ze strany katedry byl trošku experiment pořádat v boxech státnice. Co se týče výuky, tam jsme počítali s určitou hladinou hluku, akustik to posuzoval a shledal jako vyhovující.“ Jako akustický obklad jsou použité dřevotřískové desky s textilní tapetou, na podlahách je částečně nopová guma. Je zřejmé, že studenti i učitelé si na odlišné pojetí školních prostor musejí ještě chvilku zvykat.

Podélný řez

Atrium D
Investor: Fakulta stavební ČVUT v Praze
Lokalita: Praha – Dejvice, Thákurova 7
Architekt: VYŠEHRAD ateliér – Jiří Smolík, Zdeněk Rychtařík, Jiří Mašek, ­Štěpán Martinovský, Radka Machotková, Michal Tutter, Vojtěch Lstibůrek, Pavel Marek, Martin Šafránek
Statika: Němec Polák, spol. s r. o., – Ivan Němec, David Hamerský
Projekt: 2005–2007
Realizace: 2007–2008
Náklady na realizaci: 48 mil. Kč
Zhotovitel: Průmstav, a. s.
Zajímavosti stavby: polykarbonátové desky, ocelové konstrukce


Iva Nachtmannová
Foto: Filip Šlapal

Výkresy: Vyšehrad ateliér

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media