asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Bydlení pod pultem

03.04.2008
Rodinný dům v Mladé Boleslavi od Jiřího Špačka měl mít původně rovnou střechu, ale tlak okolní výstavby a situace nakonec vedly k pultovému zastřešení. Nešlo jen o kosmetickou úpravu původního záměru, ale při zachování konstrukčního systému se do stavby vnesla různorodost jako princip. Důkaz toho, nakolik je každá stavba složitou výslednicí mnoha vlivů, uprostřed nichž je architekt zároveň démiurg i stratég.
Vzhledem k tomu, že konstrukci domu tvoří litý železobeton, byla volba rovné střechy tektonicky logická. Co říká Colin Rowe o skeletu, se zdá vztáhnout na všechny systémy, které nevyužívají klasických plných zdí z cihel: „Skeletové stavbě totiž zjevně nevládnou svislé plochy, jako je tomu u tradiční zděné stavby, ale naopak vodorovné plochy stropů a nosníků. (…) Jinými slovy: volné průčelí je vyměněno za volný půdorys, ale omezení plynoucí z nového systému jsou právě tak tíživá jako ta předešlá.“ (Colin Rowe, Matematika ideální vily a jiné eseje, Brno 2007, s. 23). 

Pultovou střechu lze chápat jako vyústění staveb, kde velkou roli hrají právě vertikály. Respektive pultová střecha je do jisté míry kompromis mezi sedlovou a plochou střechou. Její použití vede k tomu, že stavba se vlastně stává trojčlennou. V případě rodinného domu v Mladé Boleslavi jde ve vertikálním řezu vlastně o skladbu dvou hmot – přízemní podlaží má tvar obdélníku, druhé nadzemní podlaží pro změnu trojúhelníku. Neodhlížíme-li od jisté oddělenosti vlastního domu od garáže, tvoří celek soustavu dvou pultových střech a výsledný vertikální řez je tak vlastně souhrou dvou trojúhelníků s různě ostrými úhly. 

Pokud by byly okolnosti laboratorně sterilní a do hry nevstoupila řada administrativních náhod, byla by rovná střecha logickým završením dominance horizontálních ploch. Stavba by možná působila v okolní zástavbě jako cizorodý prvek, téměř jako planimetrický útvar mezi pěkně vyvedenou „tradiční“ stereometrií, ale nárok po začlenění do okolní zástavby nemusel být automaticky nadřazen nároku po konstrukční logice stavby. 

Jiří Špaček stál tedy před úkolem, jak dostát situaci, aniž by utrpěla konstrukční logika. Výsledek je nadmíru uspokojivý. Ve vertikálním řezu vidíme interakci obdélných, téměř čtvercových, lichoběžníkových a trojúhelníkových forem. To, co se původně jevilo jako ztráta – konstrukční integrita, se nakonec ukázalo být novým východiskem. Původně zamýšlená převaha horizontál byla obohacena o působivou vertikalitu. 

Ale tímto vítězstvím nového projektu nad původním, který byl zamýšlen investory i autorem v laboratorních podmínkách, než došlo k souhře konstrukce a působení administrativních sil, se výhoda nevyčerpává. Přece jen něco zůstalo z horizontality původního záměru. Sklon pultové střechy není tak velký, respektive úhel svírající obě přilehlé odvěsny není tak ostrý, aby se o střeše nedalo uvažovat jako o téměř ploché. Tuto goniometrickou hru tedy nakonec autorovi, uživateli i jiným „příjemcům“ této stavby umožnilo zadání, které zabránilo původním představám o domě. Nově definované podmínky se nakonec neukázaly – ovšem jen díky autorovi – svazující, ale „rozvazující“, tedy rozvíjející novou siluetu domu. Ostatně jižní fasádu možno považovat za „zbytky“ této původně důsledné horizontality, tedy té dominance, kterou Colin Rowe připisuje téměř veškeré architektuře po doznění klasicismu a historismu, tedy od nástupu moderny až po současnost. 

Zůstaneme-li u Rowea a této stavby, co můžeme považovat za „tíživá omezení“ plynoucí ze záměny volného průčelí za volný půdorys? Zejména to, že svoboda půdorysu, která ovšem není nikdy bezbřehou volností, ale vždy prostorem omezeným terénní situací, urbanistickými či provozními souvislostmi a řadou dalších faktorů, neumožňuje vyjádřit rafinovanosti skryté v samotné skladbě hmot tak, aby byly patrné na fasádě. Tento Rowem načrtnutý dualismus je v evropské architektuře natolik samozřejmou skutečností, že jeho připomenutí může připadat jako pověstné nošení dříví do lesa. Ale tato samozřejmost je jen zdánlivá. Bloková hmota klasicistního domu, uzavřená do přísně ohraničeného a kanonicky závazného půdorysu uvolňuje o to větší prostor na fasádě, kterou lze plasticky pojednat v mnoha variantách. Naopak půdorysně mohl být RD v Mladé Boleslavi pojat i jinak, aniž by se musela nutně měnit fasáda. 

V každém případě dominantní motiv tohoto domu je pult jako symbióza kolmé stěny a  nakloněné roviny. Dvě varianty téhož typu zastřešení pak skutečně umožňují tvrdit, že jde o bydlení pod pultem. Nejen v tomto, ale i v tom odvozenějším smyslu – jako bydlení, které rozhodně nepatří k běžně dosahované architektonické produkci. Jako vše vzácné, i tento dům je svého druhu luxusem v tom nejlepším slova smyslu – pro způsob, jímž proměnil počáteční nevýhodu, rozpor mezi představou investora a schvalovatele, ve výhodu.   


Název stavby: rodinný dům
Místo: Mladá Boleslav
Ulice, číslo: U Zahrádek 1425
Charakteristika: novostavba
Investor: Alice Nosková
Architekt: ing. arch. Jiří Špaček
Projektant: AED Projekt
Design, návrh interiérů: ing. arch. Jiří Špaček
Začátek realizace: květen  2003
Konec realizace: únor 2006
Náklady na realizaci: neuvedeny
 
Technické údaje:
Konstrukční řešení: monolit železobeton
Materiály: beton, sklo, ocel, dub IPE
Střešní krytina: Rheinzink
Omítky vnější, vnitřní: dřevěný obklad IPE, stěrka Baumit
Okna: hliník Schüco
Dveře: vnější hliník Schüco, vnitřní atyp dub, Lualdiporte sklo
Podlahy: Kantovka dub
Nábytek: částečně vestavěný atyp interiér

Dodavatel a subdodavatelé prací, technologií, materiálů a vnitřního vybavení:  
  
Gen dodavatel: D+D stavební s. r. o                   
Zámečnické konstrukce: Hesmar
Truhlářské konstrukce + interiér: ARA Kolín
VZT + ÚT: Mikroklima, s. r. o.

Technologie:
Vzduchotechnika, vytápění, elektroinstalace: teplovzdušné vytápění s nuceným přívodem čerstvého vzduchu s rekuperací


Michal Janata

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media