Kostel z duchovních prožitků
Projekt poutního kostela v Doupovských horách vznikl jako diplomová práce Jakuba Tejkla na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové v Praze v roce 2005. Na jeho realizaci nedaleko od zaniklého města Doupov by se měli podílet samotní poutníci. Jako stavební materiál poslouží kameny a zbytky staveb zmizelého osídlení.
Jak vás projekt napadl?
Projekt vznikl jako moje závěrečná diplomová práce na VŠUP v Praze. Tématem byla sakrální architektura. Vhodnou lokalitu jsem hledal v západních a severních Čechách – v oblastech, které jsem si pamatoval z dětství. Chtěl jsem pracovat s místem, které má určitou duchovní tradici, a v této oblasti po válce zaniklo velké množství sakrálních objektů. Tak jsem objevil Doupovské hory.
Proč právě Doupovské hory?
Co je na nich tak zvláštního?
Je to krajina, na kterou dopadl poválečný odsun zvlášť tíživě. Zatímco ve většině pohraničních oblastí život nikdy úplně nezanikl, v Doupovských horách zanikla prakticky beze stopy celá jedna ucelená kulturní krajina. Když jsem chodil po úbočích doupovských kopců, uvědomil jsem si, že tato opuštěná oblast je velmi výstižným obrazem rozchodu Čechů a českých Němců. Lidé a místa – vše zmizelo, bylo zapomenuto nebo se změnilo k nepoznání – v krajině, i v naší kolektivní paměti.
Zajímal jste se předtím nějak hlouběji o zaniklé obce Sudet?
Prarodiče kdysi koupili poblíž Mariánských Lázní zpustlou hospodářskou usedlost jako chalupu. Když jsme jako děti stavbou prolézali, našli jsme na zdi německý nápis. To nás zaujalo. Jak je možné, že je v našem domě nápis v cizí řeči? Pátrali jsme dál, a postupně jsme nacházeli další věci: na půdě byly ukryté časopisy s fotografiemi německých vojáků, pod podlahou staré německé knihy. Z těchto nálezů a z kusých informací od dospělých jsme se postupně dozvídali, že vesnice byla před válkou osídlena německým obyvatelstvem. Od té doby jsem se k poválečnému odsunu a proměnám krajiny českého pohraničí opakovaně vracel – četl jsem vzpomínky vysídlenců, historické studie, seznamoval se s českým i německým pohledem na poválečné události.
Promítla se tato zkušenost do vašeho návrhu?
Poutní kostel je místem smíření. Smíření je, podle mého názoru, jedinou rozumnou možností, jak překonat nekonečný kolotoč vzájemných výčitek, obviňování a nenávisti, které vyplouvají na povrch, kdykoliv se otevře debata o poválečném odsunu. Kdysi lidé stavěli na místech, kde došlo k násilí, smírčí kameny. Stavba je koncipována tak, aby každý mohl přinést svůj smírčí kámen a uložit ho do stěn kostela. Nejde pochopitelně jen o usmíření mezi Čechy a potomky německých vysídlenců. Člověk se má stále s čím usmiřovat – s lidmi, s blízkými, s Bohem nebo i s krajinou.
V Doupovských horách zanikla prakticky beze stopy celá jedna ucelená kulturní krajina.
Proč jste zvolil zrovna toto místo,navíc ve vojenském prostoru, běžně nepřístupném?
Díky šedesátileté odloučenosti se z Doupovských hor stal rezervoár čisté přírody, kde člověk může zakusit zcela výjimečnou kvalitu – samotu. Být sám – putovat nádhernou přírodní scenérií ke kostelu v srdci hor – je zážitek, který je v hustě osídlené střední Evropě zcela výjimečný.
Součástí projektu je tedy nejen stavba kostela, ale i určitá krajinná koncepce?
Ano, putování krajinou je součástí záměru. Mělo by vzniknout několik značených poutních cest. Pokud to půjde, povedou cesty přes zaniklá sídla – zmizelé obce, samoty nebo sakrální stavby. Vzniknou tak jakési „křížové“ cesty krajinou, se zastaveními, kde se poutníci setkají s fragmenty zaniklého osídlení. Vojenský prostor se tím jednou nebo dvakrát v roce promění v poutní krajinu – místo putování, kontemplace, modlitby a smíření.
Stavba je koncipována tak, aby každý mohl přinést svůj smírčí kámen a uložit ho do stěn kostela.
Cílem putování krajinou je zvláštní a jedinečná sakrální stavba – kostel sv. Archanděla Michaela. Jak by jste popsal její základní myšlenku?
Kostel staví sami lidé. Poutníci přinášejí kameny a ukládají je do stěn kostela. Stavba tak roste zájmem, ochotou a vůlí lidí podílet se na společném díle. Kameny poutníci seberou cestou ze sutin bývalých sídel, nebo z hromad kamení, sesbíraných kdysi hospodáři z polí. Nový kostel tak z velké části vyroste z fragmentů zničeného osídlení. Na kameny mohou poutníci psát svá přání a prosby. Kostel se tak časem stane jakousi gigantickou pokladnicí vzpomínek, přání a představ vrstvenou časem, zbožností a dobrou vůlí těch, kteří budou přicházet.
Odkud pochází základní kámen kostela?
Základní kámen pochází z barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie, který stával v Doupově a byl zničen spolu s celým městem na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Protože jedním z cílů projektu je navrátit Doupovským horám ztracený duchovní střed, rozhodli jsme se vyzvednout základní kámen právě odtud – ze zbytků základového zdiva kostela, jehož hranolová věž byla v krajině zdaleka viditelná a symbolicky potvrzovala význam města Doupova jako přirozeného centra Doupovských hor.
Umístění kaple má symbolický význam: poutníci sestupují pod zem, aby si připomněli, že je třeba projít temnotou, aby si člověk uvědomil krásu a sílu světla.
Do půdorysu kostela je vepsáno číslo osm. Co v křesťanské symbolice znamená?
V křesťanské ikonografii je toto číslo symbolem zmrtvýchvstání, věčného života a nového stvoření ve křtu. Jiným, univerzálním významem čísla osm je symbolický znak nekonečna – oné bezedné hlubiny tichého a všudypřítomného božství. Jednotlivá zastavení křížové cesty jsou uspořádána tak, aby poutníka vedla po tomto neviditelném základním vzorci stavebního díla.
Plánujete i podzemní kapli, jak bude vypadat?
Ano, kaple Matky Boží je součástí trasy křížové cesty uvnitř kostela. Je to centrální prostor, jehož stěny a sloupy tvoří základ věže. Umístění kaple má symbolický význam: poutníci sestupují pod zem, aby si připomněli, že duchovní zkušenost má i svou temnou stránku, že je třeba projít temnotou, aby si člověk uvědomil krásu a sílu světla. Kaple je zasvěcena Matce Boží, ale zároveň jsou tu připomenuty i dvě další ženy spojené se životem Ježíše Krista – sv. Anna Samotřetí a Máří Magdalena. Tři ženy zastupují tři fáze ženství – mládí, mateřství a stáří.
Věž – řez
Jak bude projekt odrážet skutečnost, že se nachází ve vojenském prostoru?
Od partnerů ASB
Kostel je zasvěcen sv. Archandělovi Michaelovi, patronu vojáků a výsadkářů. Duchovenská služba Armády ČR bude kostel využívat k bohoslužbám pro vojáky Armády ČR i armád NATO, které se v Doupovských horách účastní vojenských cvičení. V ose vstupu bude umístěn památník vojáků padlých během výcviku ve vojenském prostoru nebo na zahraničních misích.
V jaké fázi je projekt dnes? Kdy by mělo dojít k realizaci?
Realizace byla plánovaná na rok 2017. Záleží na tom, zda se do té doby podaří sehnat dostatek financí, aby stavba mohla začít. Odhad nákladů je 30 mil Kč. Stavba by měla být financována ze soukromých darů. V současné době sháníme peníze na dokončení projektu, tj. vypracování potřebné projektové dokumentace a příslušných povolení.
Půdorys s vepsanou osmičkou
Rozhovor připravila: Kateřina Kotalová
PROJEKT: Jakub Tejkl
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
