Katedrála obchodu

Historie obchodního domu sahá až do roku 1898, kdy byla židovskými obchodníky Maxem Bredou a Davidem Weinsteinem založena obchodní společnost Breda & Weinstein, zřízená za účelem prodeje galanterního zboží. Jejím sídlem se stal nárožní dům čp. 11 na dnešním náměstí Republiky. Záhy přestal stačit potřebám firmy, a tak bylo rozhodnuto o jeho adaptaci. Velkorysé plány na přestavbu přerušila 1. světová válka a vedení společnosti se jimi opět začalo zabývat až v polovině 20. let 20. století. Významnou roli tu sehrál vedle hospodářské konjunktury mladé republiky stoupající význam Opavy jako administrativně-hospodářského centra Slezska. 




Chicagská škola a expresionismus
Projekt obchodního domu byl nejdříve zadán vídeňskému architektu Hugo Georgemu, který vypracoval plány včetně makety domu a v září 1926 byl projekt schválen. David Weinstein se však nakonec rozhodl zakázkou pověřit Leopolda Bauera, čelného představitele středoevropské moderny (patrně na popud ředitele Slezského zemského muzea, historika umění Edmunda W. Brauna). Smlouva byla podepsána na přelomu května a června 1927 a v září téhož roku bylo Okresní správou vydáno stavební povolení. Vedení stavby bylo svěřeno místnímu staviteli Otto Reichnerovi. Slavnostní kolaudace proběhla v prosinci roku 1928 a celkové náklady se vyšplhaly na 6 850 000 Kčs, přičemž Bauerův honorář činil asi 471 000 Kčs.

Jako inspirační zdroj Bauerovi sloužila tvorba tzv. chicagské architektonické školy (zejména Guaranty Building v Buffalu od Louise H. Sullivana) a soudobá německá expresionistická architektura, především proslulý Högerův Chillehaus v Hamburku. Současně jsou zde však patrné také klasicizující tendence, typické pro Bauerovu pozdní, tradicionalisticky laděnou tvorbu.

Stavba byla vyprojektována jako osmipodlažní nárožní budova na obdélném půdorysu se šikmým traktem do Pivovarské ulice. Fasády jsou členěny vedle elegantních svazkových pilířů také výkladci parteru a pravidelným rastrem pravoúhlých oken. Poslední patro pak prosvětlují kulatá „lodní“ okénka. Vliv expresionismu se projevil především v užití gotizujících prvků na fasádách, rytmizovaných svazkovými pilíři, podporujícími výraznou vertikalitu objektu a vrcholícími v mohutné lunetové římse s lomenými oblouky, dekorované kvazisíťovým žebrovím. Gotické elementy autor prezentoval veřejnosti jako vědomé navázání na místní historické prostředí, což bylo považováno za jednu z hlavních předností novostavby.


Interiér Bauer pojal jako volnou prostorovou dispozici, dělenou pouze sloupy a nosnými pilíři. Srdcem velkoryse komponovaného prostoru je kruhová hala s elegantní prosklenou kopulí nad druhým nadzemním podlažím, která byla využívána také pro výstavy výtvarného umění. Z přízemí vede dvouramenné dřevěné schodiště do prvního poschodí, otevřeného do haly galerií s dřevěným parapetem. Kopule je tvořena subtilními radiálními žebry s železobetonovou mříží, vyplněnou skleněnými luxfery. Vrchol kopule tvoří gotizující rozeta s geometrickou kružbou.

Průkopník a Prior
Mimořádně zajímavé bylo i technické řešení objektu. Podlaží byla spojena osobními i nákladními výtahy, ovzduší regulováno moderní vzduchotechnikou, dům vytápělo ústřední topení. V celé budově byly instalovány automatické hlásiče požáru a akumulátorovna umožňovala využít v případě výpadku elektrického proudu nouzové osvětlení.

Ve své době se jednalo o jeden z největších a nejmodernějších obchodních domů na území Československa. Tomu odpovídalo i progresivní řešení objektu, jehož jádro tvořil železobetonový skelet vyplněný zdivem. Na svou dobu moderní byl také sofistikovaný postup stavby – budování probíhalo za plného provozu stávajícího obchodního domu. Není divu, že stavbě se krátce po dokončení dostalo značné publicity u nás i v zahraničí.

Další osudy obchodního domu však nebyly příliš příznivé. Během 2. světové války byl arizován a po jejím skončení bez ohledu na původ majitele zkonfiskován jako německý majetek. Po roce 1948 dostal název Průkopník, posléze Prior a prošel řadou necitlivých úprav. Teprve v poslední době se tomuto pozoruhodnému objektu začíná vracet dřívější lesk.

Leopold Bauer (1872 – 1938) patřil spolu s Janem Kotěrou, Josipem Plečnikem a Josefem Hoffmannem mezi nejtalentovanější žáky Otto Wagnera. Po dokončení studií působil ve Vídni, kde se stal členem skupiny Wiener Sezession a v době války začal jako nástupce Otto Wagnera vyučovat na katedře architektury zdejší Akademie výtvarných umění. Ačkoliv působil především v Rakousku, jeho nejvýznamnější stavby jsou zejména na Moravě a ve Slezsku. Vedle architektury působil také jako sklářský designér (Sklářský Mlýn) a návrhář koberců (I. Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou). Nejvýznamnější realizace: Vila dr. K. Reissiga v Brně-Pisárkách (1903), označovaná jako „první moderní dům v Rakousku“, Střelnice v Krnově (1909), kostel sv. Martina v Tošovicích (1909), Priessnitzovo sanatorium v Jeseníku (1910, 1929), Obchodní a živnostenská komora v Opavě (1910), tělocvična v Krnově (1933) a zejména kostel sv. Hedviky v Opavě (1938).

Jaroslav Zeman
Foto: Jaroslav Zeman a archiv

Autor je spolupracovníkem redakce a historikem umění.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.