asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Vzájemnosti barev

10.02.2012
Mají svůj podíl na našem emocionálním rozpoložení, dokážou aktivizovat i tlumit mozkovou činnost, působí na náš krevní oběh. Mohou navzájem ladit i soupeřit. I když si myslíme, že je nevnímáme, jsou tu s námi, v našem zorném a pocitovém poli. Upřednostňujeme je podle místních zvyků, tradice či zeměpisné polohy a jejich preference se (i když ne vždy nejšťastněji) podřizují vlivu medializovaných módních trendů. Co je však takzvaně in, to ještě nemusí být vhodné pro konkrétní prostor a už vůbec ne pro konkrétního jednotlivce.
Množství slunečního svitu v průběhu roku, architektura prostoru, styl nábytku a svérázné choutky těch, kteří budou vymalovaný byt či dům obývat, by měly rozhodnout o vhodných barvách. Nejjednodušší je začít těmi částmi interiéru, s nimiž později už těžko pohneme – navrhněme tedy materiál a barevný odstín pro podlahové krytiny, obklady, zárubně včetně dveří a okenní rámy včetně parapetních desek. Zajímavé jsou kontrasty mezi materiály a barvami: tmavé dřevo podlahy nebo obkladu vynikne v sousedství bílé koupelnové keramiky, stěnu namalovanou intenzivní barvou umírní světlý neutrální nábytek. Stylové křeslo, výjimečně tvarované lůžko nebo vana nemusejí být nenápadné, ale mohou vytvořit akcent, zejména jde-li
o designérský kousek. Podaří se to jen v případě, že jim dopřejeme dostatek prostoru a vhodné barevné pozadí. Rozdíl mezi výběrem barev a materiálů výlučně podle momentálních trendů v porovnání s výběrem podle citu a zkušenosti je jako rozdíl mezi lahví levného šampaňského a lahví dobrého vína. V prvním případě prožijete prchavou radost a ve druhém váš dobrý výběr časem dozrává a vy se s uspokojením těšíte z barevné harmonie svého domova.

Barevné rozmary
Co barva, to světelné záření s určitou vlnovou délkou. Než věda dospěla k tomuto poznání, hledali myslitelé už od starověku vysvětlení a spojitosti, které by objasnily původ a účinek barev. Pythagoras o působení základních barev na člověka – červené, žluté a modré – mluvil jako o spojení s tělem, duší a duchem (ve stejném pořadí). Barevný kruh, který vytvořil Goethe, je laikům sice méně známý jako básníkova tvorba, ale významně přispěl k poznání vlivu barev na člověka. Kromě jiného Goethe zjistil, že i slepému se v uzavřené místnosti natřené na modro sníží krevní tlak – a naopak vystoupí nad normál, jsou-li stěny sytě červené.
Vzájemnými kombinacemi základních barev vznikají barvy doplňkové: oranžová, zelená a fialová. Barvy ležící v kruhu proti sobě jsou kontrastní. Výsledkem smíchání kontrastních odstínů je odstín se šedým nádechem. Neexistují nesprávné barvy, jen jejich nešťastně zvolený odstín a intenzita. Černá a bílá nejsou vlastně ani barvy, ale jejich celé spektrum. Sčítáním světelné intenzity základního barevného spektra se rodí světlo bílé barvy. Navzájem odečítaná intenzita barev způsobí, že místo světla vnímáme tmu, její černou „barvu“. Obě, bílá i černá, jsou nezastupitelné při vytváření barevných kompozicí a optickém vyvažování prostoru. Jejich neutrální působení tvoří pozadí nebo krotí intenzitu příliš horlivých sousedních barevných povrchů. Harmonicky působí ladění barev do jednoho tónu, a přitom nemusí jít o výběr jediné barvy. Hlavní barevný tón by však měl dominovat na jedné stěně nebo nábytkovém solitéru a další povrchy by danou barvu měly jasně obsahovat ve svých vzorech. Interiéroví designéři radí vzít si kousky materiálů, textilií a nátěry zkusmo nanesené na kousku kartonu, uložit je na jednu neutrální plochu, přivřít oči a postupně z nich vyřazovat a přidávat tak, aby se zachovala dominance jednoho tónu barvy. Základní barevnou linii lze potom doplňovat malými akcenty v doplňkových barvách.

Tam, kde je třeba část interiéru oživit, najdou svoje uplatnění barevné kontrasty. Kontrast barev funguje jen tehdy, dodrží-li se poměr barevných ploch. Například má-li modrá působit v prostoru stejně výrazně jako oranžová, je třeba ji použít na trojnásobně větší ploše než oranžovou. Oranžová pohovka před modrou stěnou rozzáří její plochu; modrou tak vnímáme ve stejné intenzitě jako oranžovou. Postavíme-li však fialové nebo modré křeslo před žlutou nebo oranžovou stěnu, pozornost na sebe přitáhne výrazná žlutá nebo oranžová, a křeslo zůstane bez povšimnutí. V tomto případě bude sice stěna zářit, ale dojem z prostoru zůstane neurčitý, nedotažený – něco mu bude chybět.

Ladění a barvení
Kdo je duchem mladý, hledá nové impulzy v soužití se žlutou, oranžovou a jejich barevnými kombinacemi. Jsou plné života, inspirace a povzbuzení. Mysl pracuje naplno, lidské teplo se lépe zbavuje jedovatých látek. Tyto barvy se elegantně odrážejí od šedé, černé, bílé, ale i modré. Oranžové odstíny vyvolávají aktivitu bez jakékoliv agresivity. Děti je milujú. Barvy slunce se ještě výrazněji zaskvějí spolu s kovovými, hedvábnými a lesklými povrchy. Stěny v teplých barvách však prostor opticky zmenší.

Vášeň a elegance – to je červená, která patří také lásce a činorodosti. Vybírají si ji ti, jimž nechybí seběvědomí a nespoutaná energie. Její odmítání může souviset s únavou a vyčerpaností. Pohled na červenou plochu stimuluje nervový systém, krevní tlak i adrenalin stoupají, frekvence dechu se zrychluje. Jestli si chcete doma odpočinout, dávkujte červenou po kapkách. Na to, aby působila exkluzivně, stačí, když se uplatní na doplňcích, jednom či dvou kusech nábytku nebo pokud se usadí na několika plochách skříněk.
Černá barva stejně jako bílá dokáže vyzdvihnout tvary a vzory předmětů, které jsou komponované na jejím pozadí. Ne nadarmo světoví designéři vystavují svoje exponáty v černých expozicích s umně uspořádanými světelnými efekty. Výhoda černé je notoricky známá: snese se s každou barvou. S bílou tvoří vrchol elegance.

Teplejší i chladnější
Odstíny každé základní barvy mohou přejít do teplých, ale i studených tónů.

Teplé odstíny zastupují všechy zemité barvy matky přírody včetně zlatých tónů a bronzové. Patří sem odstíny hnědé, oranžové, broskvové nebo meruňkové, odvážnější mohou sáhnout po letní žluté a jablíčkovozelené. Nefrit, olivy, mech – to jsou nejlepší rádcové pro teplé odstíny zelené. S barvou pálené cihly se interiéroví designéři spřátelili už dávno. Pestrá škála teplých barev pochází z podzimní zahrady: odstíny trávy unavené létem, zralých rajských jablíček či západu slunce přeneste prostřednictvím barevných stěn, textilií a doplňků do pokojů obrácených na sever. Bílá má totiž svoje odstíny, které hrají v teplých tónech, ze smetanové nebo slonovinové barvy se budou radovat stěny pokojů hlavně v čase, kdy se den mění v noc. Teplé barvy jsou cestou k zútulnění domova, neměly by převažovat tam, kde se místnosti přehřívají slunečním zářením.

Studeným odstínům velí modrá, reprezentuje je akvamarínová a chladná zelená. Místnost otevřená jižnímu slunci si odpočine oděná do pastelových barev. Odvážnější ve spojení s noblesním nábytkem upřednostní na stěnách královskou modrou nebo smaragdově zelenou. Aby i studeným barvám zůstalo něco ze zahrady, stačí si vybrat malinovou nebo švestkovou. Smaragd, rubín, safír – odstíny vetkané do koberců, potahů nebo zalité do skleněných doplňků. Studené a tajemné přichází s barvami oceánu. Studený interiér působí harmonicky, pokud mu bylo dopřáno přítomnosti měkkých tkanin, strukturovaných povrchů a přírodních materiálů. Pozor na množství nábytku a doplňků – jinak se může stát, že prostor úplně potlačíte.

Stratég na působení barev ví, že:
  • zdi v teplých barvách opticky zmenší prostor,
  • světlá podlaha zvětší malou místnost, ale ve velké může vyvolat pocit nejistoty,
  • když má malá místnost dostatečnou světlou výšku, může vytáhnutím podlahy do vyšších soklů opticky nabrat na objemu,
  • naopak, když se zdá, že strop je příliš nízko a místnost je dostatečně velká, je třeba opticky ubrat z výšky tak, že po obvodu podlahy vytvoříme světlý pás v barvě stěn,
  • v nízkých místnostech se osvědčila chladná světlá barva stropu,
  • se nesplete, když použije tři barvy a dost – nejlépe z téže poloviny barevného kruhu,
  • čím sytější barva, tím více se strop nebo stěna opticky přiblíží,
  • barva ztrácí na sytosti schnutím,
  • dlouhá místnost se zkrátí díky tmavému sytému nátěru kratších stěn,
  • vodorovné pruhy stěnu opticky prodlouží, svislé pruhy zvýší,
  • pro lepší výběr doplňků a zařízení místností je třeba udělat si vzorky nátěrů stěn na bílý papír a až potom jít nakupovat,
  • pořadí může být i opačné: vybraný nábytek a prostor doladí barvy – výrazné vzory a designérské kousky nepotřebují, aby jim stěny konkurovaly,
  • místnost s půdorysem nudle můžete proporčně upravit, když sytou barvou natřete čelní stěnu,
  • hrany zrušíte, když barevné plochy neukončíte v koutech a rozích, ale začnete dále od kraje nebo nanesete barvu až za něj a vytvoříte novou linii.

Svornost, malování a barva
Výběr správného barevného odstínu je jen první polovinou úspěchu. Stejně důležité je zabezpečit, aby se očekávaná barevná intenzita i odstín objevily i na stěně. Kdo chce, aby výsledek odpovídal barevnému vzorku, ten by se měl nejprve postarat o to, aby nasákavost podkladu byla co nejnižší. Ke svornému spolužití podkladu a nátěru dopomůžeme, když nejdříve na stěrku, vnitřní omítku nebo betonový povrch naneseme penetrační nátěr. Barvu potom natřeme ve dvou vrstvách. Penetrování povrchu se nevyhneme ani v případě, že je podkladem starý nátěr. Jestli se odlupuje, je třeba nejdříve mechanicky odstranit nesoudržné části původní malby, až potom nanést penetrační nátěr – snížíme riziko vytváření skvrn a také spotřebu barvy.

Na světlý povrch se syté barvy nanášejí lehko, abychom výraznost odstínu potvrdili, můžeme ho nanést ve více vrstvách. Určité zkušenosti musíme mít při přiměřeném ředění a nanášení barvy. Chceme-li starší tmavý odstín změnit na světlý, nejlépe toho dosáhneme tak, že starou barvu mechanicky odstraníme (pokud ovšem ještě tvoří souvislý povrch). Kdo nechce příliš investovat do nákupu barev, ten může levnější barvy namíchat ze základní bílé, do níž krátce před malováním přidá potřebné množství jednoho nebo více tónovacích barev. Takto však není možné dodatečně docílit stejného odstínu a intenzitu nátěru. Lepším způsobem je výběr podle vzorkovnice s číselným označením barvy ve specializované prodejně, kde vám barvu namíchají na přání v míchacím stroji v požadovaném množství. Prodejce má od jednotlivých výrobců k dispozici několik výchozích barevných základů, do nich přimíchává podle receptury přesně odvážené barevné pigmenty. Odlišnost barevných základů a receptur je důvod, proč některé, zejména syté barvy jsou dražší než jiné, méně intenzivní. Na výsledný efekt a posouzení nátěru je třeba počkat, než barva uschne.


Text: Erna Verná, Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media