asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Počítačově generovaná kavárna

08.10.2009
Nové technologie v architektonických kancelářích nejenže usnadňují práci, ale také ovlivňují podobu současné architektury. Různé počítačově generované struktury začínají čím dál tím více ovlivňovat design interiérů i podobu staveb v monumentálním měřítku. Jednou z používaných metod je parametrické navrhování. A ačkoliv ve světě již tímto způsobem vzniklo několik realizací, v tuzemsku je první realizací malý Cafébar ve Starém Městě u Uherského Hradiště od architekta Michala Kutálka z Next Level studia a jeho kolegy Viktora Johanise. Tato drobnější realizace se však může stát důležitým mezníkem ve vývoji české architektury.

Do nedávna byl parametrický design využívaným nástrojem pro strojní inženýry a průmyslové designéry. Jeho pomocí mohli snadno manipulovat s modely návrhů a zkoumat alternativní řešení. Postupně byl tento nástroj vyvinut také pro architektonické navrhování, ve své tvorbě jej využívají například architekt Kas Oosterhuis a vizuální umělkyně Ilona Lénárd z nizozemského studia ONL nebo architekti z britské kanceláře Grimshaw architects. Právě jejich realizace mezinárodního terminálu na londýnském nádraží Waterloo station je ukázkou toho, jak lze využít výhod parametrických metod, zejména v situaci komplikované geometrie místa.

Vize realitou

Parametrické navrhování umožňuje modelování různých složitých forem a neomezené množství jejich variant. Architektura tak může nabývat mnohem rozmanitějších tvarů. V případě první české realizace touto metodou je výsledkem skromný, ale skulpturálně zajímavě pojatý interiér menší kavárny o rozměrech 4 × 11 metrů. Architekt Michal Kutálek spolu s Viktorem Johanisem se rozhodli pro neobvyklé řešení stropu v kavárně, protože si chtěli v praxi vyzkoušet možnosti softwarového parametrického modelování a převést digitální vizi do materiálního světa.

Zatímco v běžné praxi probíhají podobné realizace prostřednictvím přístroje, který na základě digitálních dat vyrobí laserem přesně definované tvary, v případě staroměstské kavárny si museli architekti vystačit s náhradním řešením. Z levnější suroviny vyřezávali truhláři jednotlivé elementy struktury podle předem daných šablon (výkresů v měřítku 1 : 1) a dokumentací.

Na počátku byl architekt Michal Kutálek osloven majiteli menšího penzionu, kteří získali sousední stavbu rodinného domu a rozhodli se pro vybudování kavárny a několika dalších pokojů pro hosty. Zadáním bylo navrhnout a zrealizovat kavárnu s barem v moderním duchu, ve velice krátkém čase a bez možnosti radikálních stavebních úprav již přestavovaného objektu. A protože se Michal Kutálek už od doby studia v ateliéru Miloše Floriana zabývá novými technologiemi, které umožňují vytvářet bionické, organické a geometrické struktury, pokusil se realizovat strukturu podle digitálního modelu.

Podařilo se mu přesvědčit investora, a tak už realizaci nic nebránilo – pomineme-li několik dalších technických problémů, ­jimiž se musel spolu s Viktorem Johanisem zabývat. „Bylo třeba vyřešit otázky týkající se materiálu rámů, způsobu kotvení, údržby, odolnosti a opravitelnosti,“ říká Michal Kutálek.

Kavárna ve žluté a lesku
Malý prostor kavárny neskýtal mnoho možností dispozičního řešení. Dojem většího a vzdušnějšího prostoru se architekt rozhodl posílit volbou lesklých povrchů, podlahy a transparentním nábytkem. Černá epoxidová podlaha ve vysokém lesku zcela pohlcuje barový pult a současně přechází ve stěnu. Ta se přes žluto-zlatavý štuk postupně transformuje v bílý skulpturální podhled. Primární funkcí podhledu je podle autorů vizuálně potlačit zvláštně trčící kus betonového schodiště, zakrýt vzduchotechniku a zároveň vynahradit ­absenci ­výhledu do krajiny či ulice pohledem na „něco zajímavého“ uvnitř interiéru. V neposlední řadě také zmírnit akustiku prostoru.

Organický tvar podhledu je navržen z jednotlivých lineárních prvků. Výsledné křivky jsou těmito prvky vyskládány a vytváří tak volně tvarovanou plochu. Při změně perspektivy pozorovatele dochází k proměně hustoty (poréznosti) struktury. Plocha stropu nad podhledem se návštěvníkům postupně otevírá a uzavírá v závislosti na změně úhlu pozorování.

Dřevěné vlny
Tomuto efektnímu řešení předcházela náročná práce s vytvářením skriptu, který by umožnil takové struktury generovat. Architekti chtěli vytvořit nástroj, který by nesloužil pouze k vizualizacím a prověřování tvarů, ale přímo pro samotnou realizaci. Tímto nástrojem měl být parametrický objekt, u kterého bude možné měnit předem vybrané parametry – např. hustota a průřez lineárních prvků, počet řídicích křivek, jejich rádius, natočení a podobně. „Pro tyto potřeby jsme vyvinuli univerzální nástroj pod názvem Wooden Waves, který nám tento postup práce umožnil. Vytvořen byl jako prvek GDL (Geometric Description Language), který je součástí softwaru ArchiCAD.

Základem nástroje je aktivní databáze všech prvků, které jsou v konstrukci použity. Každá část má své jedinečné označení, pod kterým se skrývají veškeré informace. Jednotlivými změnami parametrů dochází k okamžité aktualizaci této databáze. Z ní lze pak předat digitální data přímo do stroje, který jednotlivé části vyrobí pomocí CAD/CAM postupů nebo vytisknout seznamy prvků či jejich výkresy,“ vysvětluje Michal Kutálek.

Vytvořit parametrický nástroj, který má tyto schopnosti, je časově poměrně náročné. Velká úspora času se však projeví v jakékoli změně v průběhu všech fází projektu, které jsou vyvolány buďto investorem nebo ostatními profesemi. „Při výrobě je důležité přesné pojmenování všech částí, což má zásadní význam pro proces realizace. Na základě výkresů a seznamů je přesně určené, kde se jaká část v konstrukci nachází a na co navazuje. Bez těchto dat by byla montáž prakticky nemožná,“ upozorňuje architekt.

Kavárna od architekta Michala Kutálka je sice drobnou, ale velmi zdařilou realizací na základě parametrického navrhování a v českém prostředí zatím jedinou. Představuje určitý zlom, který může dodat odvahu i dalším architektům a hlavně investorům k podobným realizacím, postupně třeba i rozsáhlejšího charakteru. Není to možná architektonická cesta určující, ale jistě inspirativní.


Cafébar
Místo: Staré Město u Uherského Hradiště
Architekt: Ing. arch. Michal Kutálek (Next Level studio)
Spolupráce: Ing. arch. Viktor Johanis
Klient: soukromý investor
Truhlářské práce: Tomáš Bozděch, Jakub Smělík
Podlahy: Rival Floor
Dekorativní malba: MNT Interiér
Plocha: 67 m2
Realizace: 2008


Kateřina Kotalová
Foto: Martin Kocich

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media