Philippe Grohe: Z práce mám skutečnou radost
O vnitřní spokojenosti Philippa Groheho, vnuka zakladatele společnosti Hansgrohe, svědčí i jeho citát uvedený v titulku. Jak sám tvrdí, nikdy nic nedostal zadarmo a dnes je za to vděčný. Práci vnímá jako naplnění svých ambicí – i navzdory tomu, že v mládí se od ní odkláněl a cesta k ní nebyla přímočará. Nejen o tom je však příběh Philippa Groheho, člověka, který vede značku luxusních designových koupelnových armatur Axor. Je také o přemýšlení nad řešením designu a prostoru, nad krásou moře či fotografie.
Jak vnímáte aktuální vývoj tvarů v designu koupelnových armatur? Je to plynulý proces postupného tvarování předcházejících verzí, nebo se dá očekávat radikální změna?
To je hned na úvod poměrně těžká otázka. V těchto dnech se vývoj soustřeďuje především na pojímání toho, co koupelna má být a čeho je součástí. Při návrhu se už upouští od sledování několika velkých trendů a začínají vedle sebe existovat víceré úplně odlišné návrhy. Design v oblasti koupelny se v poslední době stal klíčovým momentem. V 70. letech minulého století byli v designu, ale i módě důležité značky, pod nimiž design figuroval, sledoval tvar a představoval jistou emoci. V té době se preferoval design organických tvarů. Potom nastoupil trend čistě pravoúhlých a hranatých tvarů, který přetrvává dosud, i když už lze spatřit náznaky organických tvarů.
Axor spolupracuje s renomovanými designéry, jakými jsou Philippe Starck, Antonio Citterio, Jean-Marie Massaud a studio Phoenix Design. Podle čeho si je vybíráte?
Vybrat designéry, s nimiž budeme spolupracovat, a vytipovat dobu, kdy uvést novou kolekci, je možná nejdůležitější součástí mé práce. Tu však platí jednoduché pravidlo – spolupracujeme s lidmi, jichž si vážím a jež mám rád. Pracujeme s designéry, kteří mají svou filozofii – ta tvoří pomyslnou červenou nit spojující všechny jejich návrhy. Jsou to lidé, s nimiž nemusíme o některých otázkách vůbec diskutovat – cítíme to stejně. A právě to hledám: filozofii, dialog a vzájemné osobní porozumění.
Jak vypadá samotná spolupráce s designérem při návrhu kolekce?
Vývoj produktu trvá i tři čtyři roky, proto je osobní vztah s designérem velmi důležitý a odrazí se ve výsledku. Spolupráce je vždy dialogem jedné i druhé strany, díky němuž nacházíme ideální řešení a také vzájemnou inspiraci. Není to otázka kompromisu, ale spíše vhodného řešení, v němž se pojí výtvarný a technický aspekt. Designér navrhne myšlenku a naše společnost usiluje najít optimální řešení. Myslím, že především kombinaci dobrého designu a propracované koupelnové technologii můžeme připsat úspěch našich kolekcí. Proto nemám ve zvyku vypisovat soutěž a rozhoduji se přímo, navíc designéři nás často oslovují i sami. Někdy však musíme říci ne. Obvykle máme zájem pokračovat v práci s designérem i u dalších kolekcí, a proto od něj vyžadujeme jistou exkluzivitu.
Výběr designéra, jeho jméno a renomé asi nejvíce ovlivňuje i potenciálního kupujícího… Kupují lidé design, nebo jméno?
Pečlivým výběrem designéra můžeme přitáhnout klienty… Někdy opravdu nevím, zda lidé nekupují spíše značku než samotný návrh, i když osobně bych byl raději, kdyby se rozhodovali podle designu… To však platí hlavně pro širší laickou veřejnost. Řady Axor se ale více orientují na zákazníka, který má své vlastní preference i názor na konkrétní design. Jméno designéra je podobně jako u staveb jméno architekta vnímáno jako záruka kvality návrhu, a to si všichni dobře uvědomujeme. Také proto jména designérů figurují v názvech našich kolekcí.
Prezentovat kolekci konkrétním designérem má samozřejmě asi i silný marketingový efekt…
Ano. Ale nebylo tomu tak vždy. V 90. letech minulého století se svět měnil ve prospěch čísel, dnes se opět vracíme ke jménům a hodnotám, které člověk či značka reprezentují.
V této souvislosti je asi důležité zmínit i to, že Hansgrohe je rodinná firma.
Ano, neseme na trh i své jméno, a proto si musíme budovat reference. Veřejnost dnes vnímá rodinné firmy pozitivně, ale nebylo tomu tak vždy. Ve zmiňovaných 90. letech to s budováním rodinné firmy nebylo vůbec jednoduché.
Musí být náročné žít pod tlakem očekávání vašich předků…
Vskutku, takový je život (smích). Je to zodpovědnost. Ale velmi si cením výchovy otce – nikdy nám nic nedal jen tak, všechno jsme si museli zasloužit. Nebylo to vždy lehké, ale dnes vím, že to bylo dobře. Když to porovnám s naší vzdálenější rodinou, jíž se najednou naskytly velké možnosti, vidím, že nejsou šťastní. Neumějí si najít své místo a uplatnění v životě.
A vy?
Pracuji hodně a někdy bývám z toho dost unavený, ale navzdory tomu mám z práce skutečnou radost.
Je o vás známo, že jste se jistou dobu věnoval fotografii. Ovlivnilo vás to při výběru designu?
Ano, určitě. Fotografii jsem studoval více než tři roky a byla výborným základem mé dnešní práce. Původně jsem studoval technické směry, a kdyby mi šla lépe matematika, byl bych dnes pravděpodobně fyzikem. Když jsem končil bakalářské studium, uvědomoval jsem si, že stále inklinuji k technice a ne k umění. Snažil jsem se hledat cestu k umění, dokonce jsem se věnoval kresbě, ale nedopadlo to dobře (smích). Proto jsem se upjal k fotografii, v níž se snoubí umění s technikou – mechanikou, optikou a chemií. Fotograf má možnost využívat realistickou situaci, ale i umělé kompozice. Na fotografii se mi nejvíce líbí, že objektivně dané věci kolem nás mohou sloužit jako podklad našeho subjektivního, kreativního pohledu na věc, přičemž jeho interpretace je otevřená.
Kudy vedla vaše cesta potom?
Tři roky po ukončení studia jsem pracoval jako fotograf. Potom za mnou přišel otec a řekl mi: „Jednou přijde den, kdy se budeš muset rozhodnout.“ Hodně jsme spolu mluvili a rozhodl jsem se, že to na tři roky zkusím – když to nepůjde, budu pracovat nadále jako fotograf, abych neztratil kontakt se svou profesí. A vidíte – jsem v Hansgrohe dosud…
Je fotografie vaším koníčkem i nyní?
Oženil jsem se s novinářkou. Učil jsem ji fotografovat, protože to potřebovala k práci. Je v tom opravdu dobrá, a tak paradoxně většinu rodinných fotek už dělá ona. Ale fotografii vnímám stále velmi intenzivně. Když jsem byl jednou v Pekingu, měl jsem jedinečnou šanci navštívit velký buddhistický klášter. Fotografování v tomto neskutečně inspirativním prostoru bylo pro mne obrovským zážitkem – během těch několika hodin jsem na všechno ostatní zapomněl a jen jsem fotografoval. Fotografování je obřadem, při němž nesmíte sledovat čas a který vyžaduje velkou koncentraci.
Čemu se ještě věnujete?
Vyrůstal jsem u Středozemního moře, voda byla vždy součástí našeho života. Věnoval jsem se potápění, a to nejen s kyslíkovými lahvemi, ale i volnému potápění. Dokonce jsem jednu dobu pracoval jako potápěč-záchranář na Ženevském jezeru. Rád jsem se plavil na plachetnicích. Mým snem je přeplavit se kolem světa – a to co nejdřív, dokud je takováto cesta ještě pěkná. Zatím se snažím přesvědčit manželku (smích). Mám však rodinu se čtyřmi dětmi, intenzivně se věnuji práci, a tak na koníčky zůstává málo času. Těším se však, že děti už přicházejí do věku, kdy se budeme moci věnovat sportu společně.
Při vaší práci pravděpodobně hodně cestujete. Zůstává vám čas na poznávání země?
Většinou je program tak nabitý, že nezůstává čas. A zůstane-li časová rezerva, spěchám zpět za rodinou. Protože se člověk tolik nacestuje pracovně, váží si každé chvíle, kdy může být doma s blízkými. Cestuji spíše s rodinou. Na dovolenou se obvykle vybereme někam daleko – i na dva tři týdny, vypneme telefony a jediný kontakt s prací mám prostřednictvím e-mailu.
Nakoukněme ještě do vaší koupelny. Platí, že ševcovy děti chodí bosé, nebo jste fanouškem všech potěšení, které moderní koupelnová technologie poskytuje? Jak máte zařízenu koupelnu?
Dobrá otázka (smích). Axor…
Dobrá odpověď.
Zkusme však vážně – nadlouho mě přesvědčila kolekce od Philippa Starcka, teď přemýšlím nad Massaudovou kolekcí. Rád ověřuji produkty i doma, je to nejlepší způsob jak se vžít do potřeb zákazníka. Neustále v naší koupelně něco měním, čímž pravidelně rozčiluji manželku. Největší vliv na to, jak vnímáme prostor koupelny, nemá ani tak samotná koupelnová technologie, jako spíše osvětlení a materiál. Dobrá koupelna se nedá vytvořit jen použitím kvalitních výrobků. Rozhodující je celé řešení prostoru tak, aby se zážitek ze sprchování, koupele a moderních koupelnových technologií pojil se zážitkem z prostoru.
Průzkumem potřeb trhu se zabýváte určitě i mimo svou koupelnu… Sledujete i odlišnosti trhů v jednotlivých zemích?
Průzkumem trhu se částečně věnujeme všichni v týmu. Základní linie designu vznikají mezinárodně, ale provádíme určité finální úpravy přizpůsobené kultuře některých zemí, například USA a Japonska. Regionální rozdíly v preferencích designu se stále zmenšují a netýkají se ani tak požadavků na design, jako spíše na koupelnovou technologii. Samozřejmě, že v Hansgrohe se úplně jinak přistupuje k návrhu produktů pro širokou veřejnost a jinak k luxusnějším řadám, i když technologické novinky a poznatky umíme využít v obou značkách. Kulturní skupiny se už nevážou na zemi, ale spíše na způsob života, který se především ve městech téměř neliší.
Jakým způsobem si vytváříte představu o nárocích stavebníků a o jejich preferencích?
Hodně mluvíme s investory a developery. Investoři totiž mají tendenci neustále používat ty materiály a výrobky, na něž jsou zvyklí.
Asi hodně komunikujete i s interiérovými architekty, kteří jsou potenciálními nebo stálými uživateli vašich kolekcí…
Ano, pořádáme různá setkání a prezentace, kde předvádíme nové kolekce a způsoby jejich využití a osazení. Navzdory tomu se však osobní zkušenost z konkrétního prostoru, do něhož se naše produkty osadí, nedá nahradit. My neznáme daný prostor a je jen na architektech, aby si uměli představit produkty v konkrétním prostředí tak, aby byly v harmonii s celkem. Můžeme jen věřit architektům – a svým produktům.
Philippe Grohe (39) po maturitě, profesním vzdělání a práci fotografa studoval mezinárodní marketing. V roce 1998 přebral obchodní vedení prodejen společnosti Hansgrohe v Paříži. Od roku 2000 pracuje opět v centrále společnosti a buduje oblast Corporate Marketing, o rok později se stal odpovědným za značku Axor.
Martina Jakušová
Foto: archiv společnosti Hansgrohe
Autorka pracuje jako redaktorka slovenského ASB.
