asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Juraj Výboh: Netvařme se, že jsme dobří, když recyklujeme

10.01.2014

„Někdy recyklace myje ruce nadprodukci,“ říká architekt a nyní především designér Juraj Výboh. Baví ho však dávat nový život věcem, které už dosloužily. Využívat odpad a přetvořit ho v užitečné a krásné věci. O své práci říká, že profesionální design je především služba.

Juraj Výboh vystudoval Fakultu architektury STU v Bratislavě a po šestileté praxi v architektonických ateliérech, navzdory tomu, co by se předpokládalo a očekávalo, se rozhodl jít svou cestou a dělat, co ho skutečně baví. Před čtyřmi lety si založil vlastní designérskou značku REPA s dílnou a od té doby navrhuje a vyrábí interiérové doplňky, nábytek a svítidla do interiéru. Dokonce vlastnoručně. Z materiálu, kterého by si ostatní sotva všimli a stěží vůbec považovali za materiál, který by mávnutím ruky letěl rovnou do koše. Designér Juraj Výboh vytvořil stage design na konferenci TEDx 2010. Získal Cenu Fóra dizajnu 2011. Teď v létě pomáhal zkrášlit interiér kanceláří Google Slovensko.


Jsi součástí výchovno-vzdělávací a zábavní akce pro děti, o separaci a recyklaci odpadu, zvané Olompiáda, kterou pořádá společnost zabezpečující likvidaci komunálního odpadu…
Jedním z cílů Olompiády je také podpořit dětskou tvořivost. Mým vkladem do tohoto projektu letos bylo rozšíření spektra materiálů, vhodných pro tyto účely. Pro tvořivost je někdy dobré vyjít ze stereotypů. Přijít do papírnictví a prostě si nakoupit barvičky a vystřihovánky, to je po čase trochu málo. Tady byl prostor pohrát si třeba s barevnými PET láhvemi. Také to byl důkaz, že i malé děti zvládnou práci s jednoduchým aku-šroubovákem i plamínkem ohně ze svíčky.


Volíš si věci „na vyhození“ jako hmotu pro tvoji tvorbu z ekologických záměrů?
Nepoužívám recyklované materiály kvůli filozofii. Recyklace je fajn a vždy tady v nějaké formě byla. Někdy ale recyklace myje ruce nadprodukci a zakrývá naši nezodpovědnost a lenivost. Netvařme se, že jsme dobří, když recyklujeme.


Beru předměty okolo jako potenciální surovinu pro tvorbu něčeho nového. Když máte starou stoličku, kterou byste vyhodili, tak ji prostě opravte, předělejte na cosi jiného a dejte jí nový příběh. Kromě toho, že si k ní vytvoříte jedinečný vztah, se také možná něčemu naučíte. Proč to dělám? Protože mne to baví, baví mne dosloužilý starý předmět přetvořit, zasáhnout do něj a dát mu něco ze sebe, aby vzniklo cosi nečekaného a nového, co nese stopy toho předešlého. Mám rád ten moment, když se někdo podívá na určitý předmět a usměje se, protože v něm zachytí ukrytý odkaz na starou věc, ze které byl vyrobený. Starší surovina nebo předmět již nesou nějakou informaci předchozího tvůrce, která mi dává jinou startovací pozici, možnost asociací, možnost pokračovat v započatém. Možná mi to haraburdí také pomáhá nebrat tvorbu a dizajn tak strašně vážně.


Jaké jsou podle tebe aktuální trendy interiérového designu?
Trendy vyjadřují nastavení lidí, jejich hlad a potřeby i část jejich identity. Já teď vnímám častější použití surových materiálů, obnaženého zdiva, překližkových desek, sítí namísto zábradlí. Funkcionalita se prolíná s jinými oblastmi a forma surové hmoty se posouvá do oblasti jakési exkluzivity. Industriální a utilitární vzhled technických materiálů je pro realizace z klasických pohledových materiálů oživující. Hodně se používají hravé streetart techniky. Možná že jsou lidé už unavení z vysokého lesku a dokonale opracovaných povrchů.


Jedna věc je minimalismus s citelnou elegancí a precizností, kde lidé umí myšlenku podvědomě přečíst, a druhá zkrátit a zlehčit tento styl na formu, která už je jenom prázdná, sterilní a neživá. A celé to pokrýt výraznou barvou anebo dekorem, dělaným na efekt.


Něco křičí a snaží se učinit dojem, ale nevytváří to atribut prostoru na bydlení, chybí tomu teplo. Jediná úloha tu je vytvořit skořepinu anebo obal, ale ne prvek interiéru, který je atmosférotvorný a dává prostor komunikaci. Jakoby existovaly estetické koncepty, které naoko vypadají dobře… ale když tam člověk chvíli bude, zjistí, že jsou šablonovité a postrádá to ducha. Zasáhne tě to – ale emocionálně velmi povrchně. Tohle se dá naučit, dá se na tom fungovat a vydělat peníze.


Myslíš, že lidé dovedou rozeznat prázdnou skořápku od toho, co má náplň?
Určitě to dovedou. Lidé ale někdy považují za dobré prostě to, co se jim nabízí. Když vidí všude něco nasvícené a naleštěné, tak se stokrát opakovaná lež stane pravdou. Pokud se má z pouhého konzumenta stát člověk s názorem na věc, kvalitu mu musí nejdříve někdo jiný ukázat. Kromě toho jsme bombardovaní podněty a vněmy jako nikdy v historii.


Zlehčují lidé tvorbu interiéru?
Ano, dá se to totiž zařídit i svépomocí. A je to pochopitelné. Ne všude je třeba profesionála. Profesionální design je především služba a ideální je sloužit někomu, kdo o to stojí.


Dá se kvalitní interiér vyrobit i z levných materiálů?
Dá se uvažovat kreativně a podívat se i na levné materiály jinak, sestavit je do jiné kompozice, kde vyzní nečekaným způsobem. Může to být výzva. Ale jsou zadání, kde to prostě vhodné není.


Je to o penězích?
Když je málo peněz, ale chce se udělat dobrý design, pokud se šetří na materiálu, nemělo by se už šetřit na designérovi.

Touto experimentální lampou (se zapínáním světla stlačením páky na sodu) alias lahví na výrobu sody se to celé začalo.


Foto: archiv Juraj Výboh
Zpracovala: Lenka Všetulová

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media