Cesta designu do života lidí
Galerie(2)

Cesta designu do života lidí

Jak vnímají sami designéři situaci designu a výroby v Česku? Designér Zdeněk Pudil kromě umyvadla navrhl futuristický automobil, pračku, kolekci nábytku pro velkého českého výrobce, luxusní interiérové doplňky pro noční kluby v Dubaji i výstavní stánky. V současné době se designu věnuje v Česku i ve Spojených arabských emirátech, kam se vydal hned po studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Jaká je cesta studenta designu ke skutečné praxi?
Mladým designérům, kteří chtějí vyniknout, se nabízí několik možností, jak přijít do kontaktu s profesionálním prostředím doma i v zahraničí. Buď na sebe upozorní úspěšným umístěním v nějaké soutěži a dostanou možnost svůj návrh zrealizovat, nebo při semestrální práci v rámci studia pracují na zadání pro konkrétní firmu, případně když se sami snaží kontaktovat firmy a zkušené designéry. Vše záleží hlavně na asertivitě a podnikavosti studenta. Pro začínajícího designéra je síť kontaktů, kterou si buduje již během školy, v budoucnu životně důležitá.

Studoval jste na VŠUP. Kdo Vás nejvíce během studií a konzultací ovlivnil?
Již dlouho před vysokou školou mě ovlivnily sci-fi komiksy a seriály, zkrátka fascinovala mě technika budoucnosti. Z této inspirace čerpám dodnes. Popravdě řečeno jsem od věhlasné školy VŠUP čekal trochu víc než zdlouhavé diskuse nad problémy, které mezitím už nějaký inženýr nebo designér vyřešil. Navíc k čemu vám je teorie a znalost české meziválečné avantgardy, když si neumíte pořádně napsat smlouvu nebo udělat vlastní webové stránky? Později už jsem se zabýval hlavně vlastními projekty a na školu se nespoléhal. Šel jsem vlastní cestou vpřed bez ohledu na to, zda se to bude líbit mým profesorům.

Z osobností designu mě ovlivnili hlavně lidé s dlouholetou praxí, například Jiří Španihel nebo vizionář Luigi Colani.

Po studiu jste odjel pracovat do Spojených arabských emirátů. Jak se liší tamní designérská praxe od české?
Emiráty jsou rájem pro horních deset tisíc, očistcem a peklem pro nás obyčejné smrtelníky. Designérská praxe začíná zajištěním základních životních potřeb, jako jsou víza, ubytování a doprava ve městě, kde většinu obyvatel tvoří asijští přistěhovalci a teploty se pohybují kolem 40 °C ve stínu. Arabové mají rádi přepych, okázalost a bohaté tvarosloví, což je asi hlavní rozdíl proti čistému evropskému designu.

Designér se také musí podřídit hierarchii na pracovišti, rozdělené podle národností a funkcí. Britský zaměstnanec v marketingovém oddělení nemusí umět nic kromě psaní emailů a dostane dvakrát vyšší nástupní plat než vy. Navíc pokud si zákazník váš návrh vybere, úspěch si samozřejmě připíše on. Jakmile firma za celý měsíc žádný kontrakt nezíská, řeknou vám, že za to přece mohou neschopní designéři. V tom se zase pracovní prostředí Emirátů od našeho příliš neliší.

Jak jste se dostal k navrhování umyvadla? Vyrábí se?
K projektu Feeling of Hi Macs mě pozvalo tehdejší Design centrum ČR a firma Polytrade CE. Byla to zajímavá možnost vyzkoušet si práci s novým moderním materiálem; výsledkem byl funkční prototyp umyvadla, který se zúčastnil mnoha výstav. Trochu mě mrzí, že projekt vyšuměl do ztracena, aniž bychom se nějak dohodli na sériové výrobě. Pan majitel firmy se mnou příliš nekomunikoval, a proto jsem z projektu včas odstoupil. Někteří podnikatelé předpokládají, že jim musíte lézt do zadku, jinak jako student nemáte šanci. V designu i osobním životě je dobré mít svůj samurajský kodex, tedy jednat čestně, znát svou cenu a zachovat si důstojnost.

Co vše je třeba zahrnout do řešení designu umyvadla?
Jako u každého výrobku musí designér vědět, pro koho a kam je výrobek určen, jaké jsou technologické možnosti materiálu a přibližné náklady na výrobu.

Umyvadlo Lagoon jsem zamýšlel jako zajímavý objekt do koupelny, který je příjemně tvarovaný a jednoduchý z hlediska údržby. Vizuálně umyvadlo připomíná schránku lastury a z funkčního hlediska je bezproblémové, neboť neobsahuje žádné ostré hrany a snadno se čistí.

Od prvních skic se návrh dostal do počítače, odkud se data exportovala do CNC obráběcích strojů. Desky Hi Macsu se nahřívaly a lisovaly ve vakuu, až se ze tří částí spojily do jednoho celku bez viditelných spojů. Díky technickému pokroku dnes můžeme vyrobit tvary dříve nemyslitelné.

Kde se inspirujete?
Jsem člověk plný vášní a protikladů a stejně protichůdné jsou i mé inspirační zdroje. Mušle ve tvaru spirály mě dokáží fascinovat stejně dlouho jako ladná symetrie ženského těla. Rád chodím mezi mladé lidi a nechávám se strhnout taneční hudbou, jindy zase vyhledávám klid na osamělých plážích nebo v horském lese. Stejně jako futuristické stavby budoucnosti ve mně budí respekt lidové chaloupky našich předků, kteří spojili přírodní materiály a praktičnost s harmonickým vizuálním dojmem. Zrovna zítra se jedu inspirovat na hory, kde budu řezat stromky, sekat dřevo na zimu a posedím s dobrými přáteli u ohně.

Kateřina Kotalová
Foto: Zdeněk Pudil