Joe Colombo: Bonviván a futurista
Galerie(9)

Joe Colombo: Bonviván a futurista

Talentovaný univerzální designér Joe Colombo, milovník lyžování a rychlých aut, patří k nejslavnějším světovým designérům. Téměř neustále vymýšlel nové projekty a k jeho popularitě nepochybně přispěla i úspěšná spolupráce s tak významnými výrobci nábytku a svítidel, jako jsou Kartell, Zanotta nebo O-luce. Joe Colombo byl svým myšlením o několik desítek let napřed. Jeho návrhy hluboce ovlivnily celé generace designérů a některé jeho průmyslové výrobky se prodávají dodnes. K jeho tvorbě se ještě i dnes vracejí mnozí mladí designéři.



Joe Colombo, původním jménem Cesare Colombo, se narodil v roce 1930 v Miláně. Začátkem 50. let minulého století vstoupil do hnutí Movimento Nucleare (Nukleární hnutí), které založil Enrico Baj. Realizované kresby a projekty, například Nukleární město, už naznačovaly jeho futuristické vidění světa, které později ztvárnil ve svých návrzích nábytku, svítidel a dalších bytových doplňků.

Jeho kariéra designéra nábytku začala na začátku 60. let tvorbou solitérů, pokračovala objekty stále komplexnějšího modulového nábytku a směřovala až k futuristickým řešením s kontaktním zaměřením na funkčnost a flexibilitu.

Jméno Joe Colombo k nám proniklo už v období hluboké totality, když byl přístup k informacím omezen. Odbornou veřejnost doslova šokoval svým vizionářským projektem velkoprostorového bydlení Viziona. To bylo opravdu velmi vzdálené panelákovým interiérům zařízeným sektorovým nábytkem Universal. Po revoluci jeho jméno v záplavě dalších informací zapadlo.

V posledních letech však význam jeho tvorby opět vzrůstá. Tvorba 60. let je dnes velmi zajímavým zdrojem inspirace pro designéry. Mnohé z návrhů Joea Colomba předběhly dobu. Mnohé z nich jsou silným poselstvím, jehož cenu si v plné šíři uvědomujeme možná až dnes. Zůstává k zamyšlení, zda se futuristické myšlenky geniálního tvůrce na začátku třetího tisíciletí naplnily. Jedno je ale jisté: ještě stále jsou inspirující i pro současné designéry.

Joe Colombo velmi pečlivě vnímal příchod nových materiálů a technologií, příkladem může být křeslo Elda (1963) se samonosnou kostrou ze skleněného vlákna potaženou kůží nebo lampy ­Acrilica (1962) a Alogena (1970), u nichž poprvé použil halogenové osvětlení v bytovém interiéru. Na židli Universale (1965 – 1967) jako první použil plastový výlisek.

Tube Chair (1969) a Multi Chair (1970) už naznačují jeho posedlost myšlenkou modularity. Tube Chair je vytvořena z libovolně kombinovatelných válců s průměrem 49, 40, 30 a 17 cm, spojených kovovými a gumovými sponami umožňujícími okamžitou přestavbu křesla podle potřeby sedící osoby. Válce se mohou vložit do sebe a přenášet v jutovém vaku.

Nejpodivuhodnější jsou však Colombovy realizace futuristických představ o bydlení odpovídajících každodenním potřebám rodiny budoucnosti. To předvedl na posteli Cabriolet Bed (1969) a multifunkčním objektu Rotoliving (1969). Rotoliving obsahuje hodiny, televizi, osvětlení a stereo aparaturu. Podle potřeb lze aktivizovat otočný jídelní stůl nebo nízký konferenční stolek. Opačná strana zařízení funguje jako úložný prostor. Tuto denní jednotku doplňuje noční jednotka – postel Cabriolet Bed. Použitím sklopného baldachýnu se zabezpečuje větší nebo menší míra intimity.

Soubor obou prvků oddělitelný transparentní flexibilní příčkou přinesl v 60. letech minulého století úplně nový názor na bydlení. Tradiční uzavřené místnosti nahradil dynamický velkoprostor umožňující různé využití podle momentálních potřeb rodiny.

Je pochopitelné, že tyto progresivní zařizovací předměty nemohly být v době svého vzniku zařazeny do sériové výroby. Joe Colombo je však ­používal ve svém milánském bytě na ulici Via Argelati.

Dalším stupněm vizionářského vnímání světa je projekt obytné buňky Viziona 1 (1969), prezentovaný na výstavě Interzum v Kolíně nad Rýnem. Vznikl na základě objednávky firmy Bayer Leverkusen a měl demonstrovat možnosti využití plastů v bytovém interiéru.

Kromě noční jednotky obsahovala buňka i koupelnový modul s vanou, kuchyňskou buňkou a centrální buňku. Celková plocha interiéru byla 14 × 8 m a jeho šokující návrh zaplavil stránky odborných časopisů o designu.

Na podobné bázi samostatně fungujících jednotek reagujících na momentální potřeby obyvatele je založena i Colombova Total Furnishing Unit (1971) – totální nábytková jednotka. K velké škodě designérské veřejnosti se však ani jeden z obou prototypů nezachoval.

Krátký život designéra (Joe Colombo zemřel ve věku 41 let v den svých narozenin) a jeho tvorba se v principu dá rozdělit do čtyř fází: první fáze – období malíře, který vstoupil do skupiny Movimento Nucleare (Nukleární hnutí), druhá fáze – etapa do roku 1965, kdy vznikla převážná většina jeho veřejně známých kreací, třetí fáze – období studia modulového nábytku, které ve čtvrté fázi vyústilo do komplexních návrhů obytných buněk a tzv. totálních monobloků.
 

Výstavy

Tvorbu Joea Colomba má veřejnost opět možnost vidět od 7. června do konce srpna tohoto roku na putovní výstavě „Joe Colombo – vize budoucnosti“ ve Štýrském Hradci v Rakousku. Výstavu zorganizovalo pařížské Musée des Arts décoratifs (Muzeum dekorativních umění), jemuž celou expozici zapůjčila známá instituce Vitra Design Museum z německého Weil am Rhein. Poté, co ji poprvé představili v 2005 na milánském Trienále, putovala dále do Manchester Art Gallery. Výstava prezentuje Colombovu tvorbu v plné šíři včetně děl, která dosud nebyla nikdy zveřejněna. Mezi exponáty jsou nejen prototypy a sériové výrobky, ale také kresby a dokumenty, modely staveb, několik filmů a originální fotografie.

Mimochodem, dočasná výstava věnovaná přednímu vizionáři 20. století – talentovanému malíři, designérovi, ale i sportovci a bonvivánovi Joeu Colombovi v Musée des Arts décoratifs, byla jednou z prvních krátkodobých expozic doplňujících stálou výstavu tohoto muzea. I to svědčí o velikosti tvorby tohoto výjimečného designéra.

Joe Colombo
1931   
 narozen 31. 7. v Miláně
1948   
začátek studia na Akademii krásných umění Brera v Miláně
1955   
začátek studia architektury na škole Politecnico v Miláně
1951   
setkává se s Enricem Bajou a Sergiem Dangelou a vstupuje do hnutí Movimento Nucleare
1952   
první společná výstava v milánském klubu Amici della Francia, návrh projektu utopického Nukleárního města
1954   
návrh billboardu pro výstavu televizí a výstava keramiky na X. trienále v Miláně
1956   
výstavba první budovy v Miláně
1958   
po smrti otce přebírá rodinný podnik
1959   
svatba a zařizování prvního vlastního bytu Via Tristano Calco v Miláně
1961   
odevzdání rodinného podniku a založení vlastního studia vedle ateliéru jeho bratra Gianniho
Do roku 1963   
převážně architektonické návrhy
1962   
lampa Acrilica s bratrem Giannim
1963   
křeslo Elda a první náčrty kontejnerového nábytku
1964   
VIII. trienále v Miláně: tři ocenění: zlatá medaile za Arcilica a stříbrná za Minikitchen a kontejner  Combi center
1965   
začátek projektu židle Universale
1966   
autorská výstava v San Franciscu a New Yorku
1967   
modulový nábytek Additional System, ocenění Compasso d‘Oro za lampu Spider, jako první Evropan na obálce japonského časopisu Japanese Interior Design
1968   
první cena Design international Award za svítidlo Coupé, židle Universal, lampa Spider, Coupé a pohár Smoke putují do stálé kolekce amsterdamského muzea Stedelijk Museum, svítidlo Coupé se ocitá v kolekci Museum of Modern Arts v New Yorku, návrh restaurace pro XIV. trienále v Miláně
1969    vzniká Rotoliving a Cabriolet Bed, pařížská výstava „Co je design?“ společně s Eamsem, Tallonem, Eichlerem a Pantonem, křeslo Tube Chair, projekt Viziona 1 navržen pro firmu Bayer a představen na kolínské výstavě Interzum
1969 – 1970   
projekt Tube Chair
1970   
použití prvků Rotorliving a Cabriolet Bed v druhém vlastním bytě na Via Argelati, lampa Spring putuje do stálé kolekce Museum of Modern Art v New Yorku, cena Design International Award pro lampu Spring
1971   
projekt Total Furnishing Unit pro expozici Italy: The New Domestic Landscape v Museum of Modern Art v New Yorku. Dne 31. června Joe Colombo umírá ve věku 41 let.

Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Zdroj: Vitra Design Museum Weil am Rhein a Musée des arts décoratifs, Paříž