asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Dominique Perrault

27.03.2008
V listopadu navštívil Bratislavu světoznámý francouzský architekt Dominique Perrault. Do metropole Slovenska zavítal z Vídně, kde v současnosti intenzivně pracuje na projektu dvojice výškových budov pro novou městskou čtvrť Donau City. „Na rozdíl od minulosti, kdy byla architektura – matka všech umění – součástí historie, ovlivňuje dnes geografii měst,“ vysvětluje architekt východisko pro svoje návrhy na bratislavské přednášce. Zasněžené ulice hlavního města Slovenska dotvářely kulisu architektovy výstavy vybraných prací v galerii současné architektury a umění Design factory. D. Perrault v Bratislavě zároveň nabídl i poslední příležitost k její prohlídce.

Cesta za architekturou

Po studiu architektury, urbanismu a historie si Dominique Perrault v Paříži v roce 1981 založil vlastní atelier. V té době začínal práci i na své první realizaci – továrně Someloir v Châteaudun ve Francii. Jen o tři roky později se mu podařilo prorazit díky návrhu pro Ecole supérieure d`ingénieurs en électronique et électrotechnique – Esiee v Marne-La-Vallée, která se nachází v regionu francouzské metropole.

Zakázku, jež ho zviditelnila nejen po celé Francii, získal v roce 1989 – stal se vítězem konkurzu na projekt Národní knihovny v Paříži. V té době nikdo netušil, že architekt jménem Perrault zvítězí v mezinárodní soutěži v konkurenci takových zvučných jmen, jako jsou Meier, Koolhaas či Nouvel. Úspěšná účast v soutěži a získání veřejné zakázky národního významu byly jen začátky: Dominique Perrault se vydal na nelehkou cestu, která byla architektovi takového rozsáhlého projektu předurčena.

„Nosnou myšlenkou návrhu bylo proměnit veřejnou objednávku v příležitost vytvořit veřejný prostor. Nechat zaniknout hranice mezi centrem a periferií a přinést na svět otevřenou esplanádu, která propojí nově vznikající čtvrť s opačným břehem,“ začíná architekt svoji přednášku po překonání úvodních komplikací s technikou. Knihovna se stala centrem rodící se čtvrtě, jež se vine v délce dvou kilometrů po nábřeží Seiny. Po šesti letech práce a zdolávání politicky motivovaných protestů se Perraultovi podařilo záměr realizovat. Dne 23. března 1995 byla knihovna, za účasti tehdejšího francouzského prezidenta Françoise Mitterranda, slavnostně otevřena. „Vytvořili jsme téměř 50 tisíc metrů čtverečních veřejných prostorů pro pěší, což odpovídá rozloze náměstí Place de la Concorde,“ dodává Perrault informace o projektu, který se po celém světě setkal s vášnivou odezvou. O dva roky později udělili Perraultovi za tento návrh Cenu Miese van der Rohe. Ještě v témže roce získal i první soukromou zakázku – návrh na továrnu Aplix v Cellier-sur-Loire ve Francii, za který v roce 2001 v Hongkongu získal ocenění World Architecture Award za nejlepší průmyslovou stavbu.

Architektova geografie

Perraultova architektonická tvorba se postupně začala měnit v tvorbu geografie měst konkrétní země. Podobně jako kdysi vládcové Francie dobývali nová území, také on přetváří různá místa světa díky vnímání architektury jako tvorby krajiny.

Na přelomu století se architektova základna rozrostla o pobočku v sousedním Lucemburku, kde v roce 1996 začal pracovat na dalším rozsáhlém projektu – rozšíření Evropského soudního dvora, jehož dokončení se plánuje na příští rok.

V roce 2002 se zúčastnil mezinárodní soutěže na olympijské tenisové centrum v Madridu, kterou vyhrál. Ve španělské metropoli se propracoval i k další rozsáhlé veřejné zakázce – urbanistické studii nábřeží Manzanares. „Hledali jsme cestu, jak obnovit vztah mezi oběma břehy řeky a zvýraznit přítomnost vody v centru města,“ vysvětluje architekt snahu o navrácení městského života do bezprostředního okolí koryta. S tímto cílem se přistoupilo k zatlačení dálnice pod úroveň terénu a následné revitalizaci nově vzniklého území. „Nešlo přitom jen o projekt lepší ekonomiky města; měl to být hlavně projekt pro lidskou společnost, lepší využití jejího území a sjednocení městských čtvrtí. V neposlední řadě šlo i o projekt pro krásnější obraz města,“ přibližuje Perrault problematiku manzanarského území slovenskému publiku.

Pro jižněji situovanou Sevillu vytvořil návrh Centra současného umění – „kus krajiny“, jak ho sám Perrault pojmenoval. V duchu jedné ze svých výchozích myšlenek – forma je slabá –projektoval muzeum ve tvaru amfiteátru, jehož střecha odráží dopadající sluneční paprsky. Intenzivní práce na „geografii“ španělské krajiny vyústila v otevření vlastní filiálky v roce 2006. Dominique Perrault na adresu Španělska nešetří chválou: „V současnosti je pro architekty z celého světa zemí neomezených možností. Stejně pozitivní je ale i to, že elity světové architektonické scény doprovází kvalitní tvorba domácích architektů.“

Projekty u sousedů

Pro naše rakouské sousedy připravil D. Perrault hned několik projektů. Architektův zájem o tuto zemi odstartovala v roce 1996 soutěž na projekt radnice v Innsbrucku. Projekt závisel na spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Pro historické centrum připravilo město Innsbruck spolu se soukromými investory komplexní program. Úlohou pro Dominiqua Perraulta bylo navrhnout radnici tak, aby její původní a rozsáhlejší prostor zůstal zachován. Zároveň se požadovalo vytvoření náměstí s novým hotelem, které by byly vzájemně propojené sítí pasáží a obchodních prostorů. Obnovená část města navazuje na historii a komunikuje s ní tak, aby z této komplexnosti vznikla hybridní moderní architektura.

V roce 2002 Perrault ovlivnil další vývoj v Rakousku, tentokrát přímo jeho metropole. Ve Vídni začal pracovat na Master plánu nové čtvrtě Donau City. Mezinárodní soutěž vyústila v urbanistickou studii s cílem zabezpečit vertikální developement čtvrtě, design urbánní krajiny a vzdušné čáry Donau City. „Pracovali jsme na urbanistickém plánu s ohledem na městskou siluetu a krajinu,“ objasňuje Dominique svůj návrh. „Architektura Donau City má být plynulá jako proud řeky. Koncept dvou věží Vienna DC towers znázorňuje hladinu řeky promítající se do vertikální polohy,“ vykresluje architekt základní myšlenku konceptu. „Jde o unikátní objekt, který je rozbitý na dvě části – dvě věže s výškou 220 a 180 m. Je ztělesněním modernosti vyjádřené městem současnosti,“ ukončuje Perrault řeč o svém vídeňském projektu.

Cesta do Asie a zpět

V roce 2003 Perrault zvítězil v soutěži vyhlášené na projekt druhé scény Divadla Mariinsky v Petrohradě. Tento projekt se kromě zvučného jména architekta proslavil i jedinečnou technickou výbavou a zcela novou scénou, která se napojí na historické divadlo. Zdaleka však není nejvýchodněji položeným územím Perraultovy „geografie“. V korejském Soulu dostal příležitost stavět na rozhraní vody a země. „Vytvořili jsme budovu na velkých nohách, která vzdává hold asijské architektuře i jejím hlavním prvkům: nebi, vodě a zemi,“ popisuje architekt projekt soulské opery. „Snažili jsme se vytvořit místo, z něhož bude možné pozorovat město,“ dodává. Ostrov uprostřed řeky, na němž se bude opera vyjímat, je místem extrémní mlhy a je těžko přístupný. Za nepříznivých podmínek může cesta autem z jednoho břehu na druhý trvat i dvě hodiny.

Další Perraultovou zakázkou realizovanou přímo v Soulu je ženská univerzita Ewha, kterou po předchozím vítězství v mezinárodní soutěži získal o rok později (2004).

Součástí Perraultovy práce je i práce na filmech, které si rozsáhlé projekty, jako např. olympijský bazén v Londýně, vyžadují. Filmům z jeho dílny vždy předchází komplexní výzkum, následuje sumarizace získaných poznatků i vypracování závěrečné zprávy, která slouží nejen k prezentaci projektu, ale také pro kritickou reflexi.

Velké projekty
Vícero Perraultových projektů, byť teprve v realizaci nebo již zrealizované, se nezapřou svým architektonickým a urbanistickým rozsahem. I když, podle jeho vlastních slov, nejde ani tak o problematiku měřítka nebo o změnu logiky v závislosti na dimenzích; jeho projekty jsou manifesty jeho architektury. Především manifesty, neboť nevytvářejí pouze budovy, ale dotvářejí krajinu. Jsou provázány s místem svého vzniku, s jeho geografií. Právě v duchu tohoto kontextu vzniká koncept projektu. Ovšem neznamená to, že území velké svým rozsahem vyžaduje v projektu použití stejně rozsáhlých prostředků. Naopak. Pro Dominiqua Perraulta jsou prázdno, nehybnost a ticho podstatnými komponenty architektury. Jeho velké projekty jsou důrazně vepsány do krajiny, kterou přetvářejí minimálními zásahy, vztahem k prázdnu a urbanistickým kontextem.

Dominique Perrault

1953    – narodil se v Clermont-Ferrand ve Francii.
1978    – na Ecole Nationale Supérieure des Beaux-Arts de Paris (Vysoká škola výtvarných umění v Paříži) získal diplom architekta DPLG.
1979    – na Ecole Supérieure des Ponts et Chaussées de Paris získal Certifikát vyšších urbanistických studií.
1980    – na Ecole des Hautes Etudes en Sciences Sociales de Paris získal Diplom prohlubujících studii historie.
1981    – založil ateliér v Paříži a pracoval na první stavbě – fabrice Someloir v Châteaudun ve Francii. 
1984    – realizoval první významnější stavbu – Ecole supérieure d`ingénieurs en électronique et électrotechnique – Esiee v Marne-La-Vallée ve Francii.
1989    – vyhrál soutěž na projekt Národní knihovny v Paříži. 
1992    – získal první cenu v mezinárodní soutěži na projekt Cyklistického stadionu a Olympijského bazénu v Berlíně; založil berlínskou kancelář.
1993    – získal francouzskou cenu za architekturu Grand Prix.
1995    – François Mitterrand 23. března slavnostně otevřel budovu Národní knihovny v Paříži
1997    – získal cenu Mies van der Rohe za projekt Národní knihovny v Paříži;
v tomtéž roce obdržel první soukromou zakázku – projekt fabriky Aplix v Cellier-sur-Loire ve Francii, za kterou mu byla v roce 2001 na World Architecture Award v Hongkongu udělena cena za nejlepší průmyslovou stavbu.
2000    – založil lucemburskou kancelář pro projekt rozšíření Evropského soudního dvora.
2002    – vyhrál mezinárodní soutěž na projekt olympijského tenisového centra v Madridu; v tomtéž roce vyhrál soutěž na projekt Donau City ve Vídni.
2003    – získal prvé místo v mezinárodní soutěži na projekt druhé scény Divadla Mariinsky v Petrohradu.
2004    – vyhrál mezinárodní soutěž na projekt ženské univerzity v Soulu v Korey.
2006    – založil pobočku kanceláře DPA, s. r. o., (Data Processing Agenci) ve Španělsku.

 
Lucia Hakelová

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media