asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Barbara Potysz: Jak dostat ducha do stavby

30.01.2008
Barbara Potysz svým debutem vstoupila za spoluautorství Josefa Kiszky – rovnou do pomyslné síně slávy. Dekonstruktivisticky – pojaté gymnázium v Orlové získalo Grand Prix za rok 1996 a stalo se jednou z nejznámějších staveb tohoto druhu. Protože ale naštěstí nezůstalo u tohoto debutu, můžeme dnes hovořit o celé řadě dalších staveb, z nichž mnohé by si zasloužily nemenší pozornost než ta laureovaná. 

Jaká byla vaše cesta k architektuře?
Architektura jako profese se vyskytovala už v rodině – moje maminka je architektka. Ze začátku jsem sice měla tendence dělat cokoli jiného než ona, ale nakonec jsem u architektury skončila. Alespoň prozatím.

Chápete svoji profesi jako poslání?
Když maminka něco doma rýsovala a potřebovala mě utišit, svěřila mně kus pauzáku na rýsovací prkno. Ale to byl asi běžný projev dětské tendence být stejný jako rodič. Necítila jsem to jako poslání. To by bylo příliš nadnesené.

Co je tedy motorem vaší práce?
Tvořit co nejlépe a stále se učit něco nového. Co vyprojektuji, neovlivňuje jen jednoho člověka, ale spoustu lidí a nikoli jen pár let, ale možná na desítky, ba i stovky roků.

Které oblasti jsou podle vás nejbližší architektuře?
Mám ze školy zafixované, že architektura je vytváření prostoru. Vždycky se snažím vnímat, komu je ten prostor určen. Pro mě je hodně důležité světlo. Jiná věc, jestli se mi daří světlo do své práce vnášet.

Máte nějaké osobně vytipované ­milníky ve své tvorbě?
Určitě spolupráce s Josefem Kiszkou na gymnáziu v Orlové. Ukázalo se, že když člověk chce, dokáže vytvořit něco, co je vnímáno nejen v konkrétní lokalitě, ale i v širším okolí. Nemusí být pravda, že když člověk netvoří v Praze, tak se stejně neprosadí.

Byla mezi vámi shoda, jakou formu dát Orlové?
Musím říci, že Orlovou především vytvářel Josef Kiszka. Můj podíl je daleko menší. Do projektu jsem vstupovala spíš v detailech, ale vždycky se špatně určuje, co kdo udělal nebo co kdo jak ovlivnil. Někdy jsem měla pocit, že to neovlivňuji vůbec, ale kolega pak prohlásil, že by to takhle nikdy neudělal, kdybych se do toho nevložila.

Gymnázium v Orlové z roku 1996 bylo jedním z nejvýraznějších projevů architektonického dekonstruktivismu. Proč právě tato forma?
Forma vyplývala ze širších urbanistických vazeb a z představy, že škola by měla být centrem, kde se scházejí lidé, zejména ti, kteří s tou školou nějak souvisejí. Mělo vzniknout, jak tomu Kiszka říkal, centrum lokální komunity. Proto se zrodila středová prostora, která spojuje veškeré třídy a všichni na sebe vidí. Dekonstruktivistickou formu tam příliš nevidím, ale přece jen tam nějaká existuje. Je v tom možná náznak toho, že už dvě polská gymnázia spadla, protože byla na poddolovaném území. Takže polská část gymnázia s dekonstruktivistickými prvky vypadá, že opět lehce padá. Nakonec to, přeneseně, opravdu padlo – polské gymnázium má budovu v Karviné. Ale forma souvisela i se zálibou v tom, jak s ocelí a kovem dokážeme naložit, aby to bylo nosné a zároveň to tak nevypadalo.

Jak vnímáte národní a kulturní různorodost Ostravska? Jaká je vlastně role Poláků na území ČR a je polsko-české soužití v Moravskoslezském kraji bezkonfliktní?
Je to podobné jako v každém pohraničí. Někdy jsou tam šarvátky a vášně, ale to je zcela normální. Většina Čechů zde přinejmenším polsky rozumí, na druhou stranu mají Poláci a Češi přece jen jinou kulturu. Řada místních zvyklostí, o nichž jsem se kdysi domnívala, že jsou české, jsou vlastně výpůjčky z Polska. Já sama mám polskou národnost a mám ukončené polské gymnázium a ostatně i architekturu jsem studovala v Polsku.

Jak se díváte dnes po sedmi měsících na verdikt stavovského soudu ČKA, který zprostil hlavního architekta Ostravy Jaroslava Sedleckého podezření, že zmanipuloval podmínky developerské soutěže na území bývalé koksovny Karolina?
Jako bývalá předsedkyně dozorčí rady ČKA musím toto rozhodnutí respektovat. Věřím, že stavovský soud rozhodl, jak nejlépe mohl. Jedna věc jsou však informace a druhá jejich prokazatelnost. Osobně se mi to nelíbí. Domnívám se, že pan Sedlecký chybu udělal, jak ostatně sám přiznal, ač ji nepovažuje za tak vážnou jako já.

Jsou funkce hlavních architektů ve městech s magistrátním statusem nezbytné?
Když je hlavní architekt moudrý, tak je dobře, když v takovém městě existuje.

Co znamená být moudrý ve spojení s architekturou?
Největší problém spatřuji v tom, že hlavní architekti velkých měst a ostatní úředníci ovlivňující architekturu se nedokážou odpoutat od vlastního názoru. A neurčují často dostatečně podmínky, které má zpracovatel projektu dodržet, ale místo toho mu rovnou navrhují řešení. Takže moudrý je myslím ten architekt, který se dokáže odpoutat od vlastního způsobu řešení, ale umí stanovit zásady a podmínky.

Jakou stavbu ve své tvorbě vnímáte nejvíce jako pokračování dekonstruktivistické Orlové?
Myslím si, že žádnou. Vždycky jsme se snažili dělat stavby tak, aby byla každá jiná a každá odpovídala tomu, co se od ní chce, kde stojí a jak má působit. Doufám, že každá z těch staveb je jiná. Nikdy jsme se nesnažili táhnout linii nějakého ismu.

Myslel jsem tím, zda neexistuje ­úzká vazba mezi volným půdorysem a „svázanou“ fasádou a naopak.
Osobně nemám ráda, když se odděluje půdorys a funkce objektu od jeho fasád. Když mám volnější půdorys, mám i otevřenější fasádu. Když jsou to nečleněné místnosti s přesně daným rastrem, odpovídá tomu i vzhled fasády. Nedovedu si představit, že bych navrhovala třeba bytový dům a okna by zcela neodpovídala členění půdorysu a vnitřních prostor. Přišlo by mi to jako kašír – formální a nepravdivé.

Jako úlohu podle vás hraje architekt vůči investorovi? Jaké investorovy požadavky nemůžete akceptovat?
Nemám ráda právě zmíněný kašír a bezhlavé kombinace všech možných prvků. Dokonce se mi už dvakrát povedlo odmítnout takového klienta. Jeden telefonický hovor si pamatuji velice dobře. Volal pán, zda děláme rodinné domy. Opatrně jsem mu sdělila, že ano. Pán se svěřil s představou vily za dvacet pětadvacet milionů. Reagovala jsem, že by to byla zajímavá zakázka, načež pán odvětil, že on ale chce takovou tu vilu s obloučky, římsami a s věžičkou. Tak jsem mu snad celkem klidně doporučila, ať se obrátí na někoho jiného, protože ani za tyhle peníze nebudeme dělat takovéto domy. Připadlo mi, že ten člověk si nestaví dům proto, aby mu v něm bylo příjemně, ale aby se předvedl. Aby svému okolí ukázal, že má hektarový pozemek a vilu jako z brazilských seriálů.

A není úlohou architekta takovým klientům vysvětlit, že takovými požadavky se spíše vystavují posměchu?
Ano, zcela určitě. Je to už pár let, takže v té době by asi pro smích nebyl, ale dnes už je to naštěstí jiné. Ale mám i opačnou zkušenost. Projektovala jsem dům pro svého spolužáka z gymnázia a ten se sám sobě divil, jak se ve svých vkusových preferencích změnil: Původně chtěl sedačky na vyřezávaných nožičkách a takový solidní dům s cihlovým obkladem. Postavila jsem jim zpola prosklený dům. Ten dům je blíž mé představě než jeho, ale nejvíc mě potěšilo, že to akceptoval. Po téměř dvou letech projektování jsme se dopracovali k tomu, že on se cítí dobře v domě, který se vzdálil od jeho původní představy.

Domníváte se, že se do architektury vrátí sociální étos, který v ní byl přítomen v části 20. století?
Myslím si, že určitě. Ale nedomnívám se, že by v ní nebyl přítomen. On pouze není vlivem peněz a jiných okolností zrovna na vrcholu. Myslím si, že skutečný architekt uvažuje v těchto dimenzích vždycky a nikdy neprojektuje domy, které jsou jenom na ukázku. Nelíbí se mi na přístupu některých architektů, že když to developer odsouhlasí, je stavba v pořádku. Je to trochu jako s podnikatelským barokem. Za pár let vyplave, že je to prázdná slupka.

Škála vaší tvorby se pohybuje od interiérů až po urbanismus. V čem se liší interiérová tvorba od architektonické?
Zpravidla navrhujeme interiéry poté, co realizujeme stavbu čí její rekonstrukci, zřídkakdy samostatně. S Josefem Kiszkou jsme projektovali mimo různé drobnosti i interiéry Těšínského divadla - galerii, bar, foyer. Galerie funguje i po výměně ředitele, kdy zprvu byla snaha ji rozdělit zpět na kamrlíky a kanclíky. Pak jsme navrhovali interiéry vstupu a administrativní části výrobního závodu Remak.

Potom jsme projektovali dostavbu, rekonstrukci a interiéry zastupitelského úřadu. Projektování interiéru má svá specifika, ale vždycky souvisí s celkovým architektonickým vyzněním.

Do jaké míry musíte přihlížet ke stavební kultuře země, do které projektujete nějaký dům?
Vždycky musíte přihlížet k tomu, co máte k dispozici, co stojí okolo, co vám povolí úřady, místní památkáři a tak dále. V případě ambasády v Lucembursku jsme se do ní pokusili vpašovat něco echt českého. Tak nás napadlo české sklo a oni nám ho nakonec dovezli tuším z Francie. Ale realizoval to Sipral a spolupráce s nimi a doufám i výsledek je skvělý.

Na opačném spektru vaší tvorby stojí urbanismus. Co bylo organizačním principem urbanistického návrhu historického centra Starého Bohumína?
Kromě Bohumína jsme zpracovávali rozvojový plán starých lázní Darkov, který se z finančních důvodů nakonec neuskutečnil. V Těšíně jsme dělali takový téměř regulační plán jedné části. V Bohumíně jsme navazovali na historickou stopu, ale byl to vlastně spíše malý urbanismus.

Který typologický druh schází ve vašem projektování? Co chybí ve vašem rejstříku?
Někdy mám pocit, že vše. Všechno bych chtěla udělat alespoň ještě jednou a lépe. Před lety jsem chtěla navrhovat kostel. To je něco, co samo o sobě představuje duchovno. Nesložitější je, jak toho ducha do té stavby z cihel, skla a plechu dostat. To si myslím, že umí dokonale paní Šrámková. Pro mě je projevem vyšší síly, je-li jaká, světlo. Takže bych se v projektu kostela snažila vytvořit světlem zvláštní atmosféru, nadnesenou a přitom klidnou pomocí světla a stínů.

Co dělá sakrální prostor posvátným?
Asi právě ta atmosféra. Existují prostory, které nejsou sakrální, ale když do nich vstoupíte, máte pocit, že byste měl sundat klobouk, být zticha a nesměle se rozhlížet po okolí. Ale na druhou stranu existují kostely, kde tento pocit nemáte.

Jste věřící, nebo nevěřící?
Jsem nevěřící, ale vždycky jsem tvrdila, že ne tak docela. Prostě jenom nevím, kdo má pravdu, jestli ti, co tvrdí, že Bůh je, nebo ti, kteří tvrdí, že není.

Existuje v rejstříku stavebních mate­riálů nějaký, který nepoužíváte?
Moc si nerozumím se dřevem. Mám k němu trochu negativní vztah, protože mě asociuje trochu načinčané obklady. Lidé se dost často brání dřevu v jeho přírodní podobě, chtějí ho natřít, nalakovat, mořit a vyřezat. Vždycky přesvědčuji klienty, že existují stodoly, které jsou staré tři sta let a nikdy je nikdo nenatíral. Jsou sice černé, ale stále je to krásné dřevo. Lakované dřevo brzy odejde. Ale většina klientů chce dřevo žluťoučké po celé trvání stavby. Proto se většinou dřevu nakonec vyhnu.

A preferujete co?
Sklo, protože mi zároveň vymezuje i nevymezuje prostor. Mám ráda velké a otevřené prostory - když už malý dům musí mít stěny, ať jsou co nejvíc prosklené. Což neznamená, že rodinný dům má být skleněná krabička - mám ráda obyčejné domy. Jak říká kolega Štempel, obyčejné domy pro obyčejné lidi.

Ale obyčejní lidé jsou málokdy investory…
To je pravda, architekt stojí častěji v roli toho, kdo více či méně vyhovuje developerovi či investorovi. Někdo řekl, že moudrý investor vždycky postaví dobrý dům. Dokáže si najít dobrého architekta, a i kdyby ten architekt nebyl tak dobrý, tak ho investor donutí, aby dobrý byl. Když je hloupý investor, sebelepší architekt nic nezmůže.

 

Ing. arch. Barbara Potysz

* 24. 11. 1967 Bohumín
Vzdělání

1985–1989 / absolutorium na VUT v Brně, fakulta stavební,

1990–1995 / Politechnika Krakowska, fakulta architektury,

1994–1997/ ČVUT Praha, fakulta architektury, 1993,1994/ letní škola architektury Liberec

Praxe

1989–1990 / Stavoprojekt Ostrava, AT 4 – Havířov, 1990–1994 / ing. arch. Kiszka Josef - architekt

1995– dosud / soukromá praxe

Vybrané realizace

1991–1992 / Kadeřnictví – vestavba a interiér (Havířov), s ing. arch. Kiszkou,

1991–1991 / Letní pivnice (Havířov), s ing. arch. Kiszkou,

1991–1992 / Cukrárna Laura (Horní Suchá), s ing. arch. Kiszkou,

1992–1993 / Banka Bohemia (Šumperk), s ing. arch. Kiszkou,

1995–1996 / Gymnázium (Orlová), s ing. arch. Kiszkou,

1994 v realizaci / Rezidence Petax (Orlová), s ing. arch. Kiszkou,

1998–1998 / Těšínské divadlo – rekonstrukce
a interiér, (Český Těšín), s ing. arch. Kiszkou,

1998–1999 / Dům s pečovatelskou službou (Česká Ves), s ing. arch. Kiszkou,

1998–2000 / RD Baška (Baška),

1999– 2000/ RD Životice (Životice),

2001–2002/ Hotel Pod Akáty (Dolní Lomná), s ing. arch. Kiszkou,

2002–2003 / Výrobní závod firmy Remak (Rožnov pod Radhoštěm), s ing. arch. Kiszkou,

20040–2005 / Zastupitelský úřad ČR v Lucemburku, s ing. arch. Kiszkou a arch. Peterem.

 

Vybrané nerealizované projekty, návrhy a studie

1991 / Blok 123, nadstavba (Havířov), s ing. arch. Kiszkou,

1992 / Gymnázium, 1. varianta (Orlová), s ing. arch. Kiszkou,

1993 / Základní umělecká škola (Karviná) – studie, s ing. arch. Kiszkou, 

1995 / POP ART Center, interiér (Třinec) – studie, s ing. arch. Kiszkou,

1995 / Lázně Velké Losiny (Velké Losiny) – studie, s ing. arch. Kiszkou a arch. Valertem,

1995 / Státní léčebné lázně Darkov, urbanistická koncepce (Karviná-Darkov), urban. studie, s ing. arch. Kiszkou,

1997 / Autocentrum firmy Auto Heller (Ostrava) – studie, s ing. arch. Kiszkou,

1997 / Trantírkův dům (Zlín) – studie, s ing. arch. Kiszkou,

1997 / Polyfunkční zóna (Krnov) – urban. studie, s ing. arch. Kiszkou,

1996–2000 / Lázně Darkov, rekonstrukce a dostavba sanatoria (Karviná-Darkov) – studie, s ing. arch. Kiszkou,

2000 / Administrativní objekt (Havířov) – studie, s ing. arch. Kiszkou,

2006 / Kino Centrum (Havířov) – projekt rekonstrukce, s ing. arch. Kiszkou

 
Soutěže

 1991 / Gymnázium (Orlová) – vybráno k realizaci, s arch. Špačkem,

1995 / Česká obchodní banka (Šumperk) spolu s ing. arch. Kiszkou a arch. Valertem,

1996 / Dostavba Okresního úřadu (Frýdek-Místek) – odměna, s ing. arch. Kiszkou,

1996 / Divadlo loutek (Ostrava) – odměna, s ing. arch. Kiszkou,

1996 / Meteorologická stanice Šerák (oblast Jeseníky), s ing. arch. Kiszkou a arch. Valertem,

1999 / Startovní byty (Třeboň-Záchlumí), s ing. arch. Kiszkou a arch.Tomáškem,

1999 / Obytný soubor Strahov (Praha) – 2. zvl. cena, s ing. arch. Kiszkou a bc.Gavendou,

2001 / Centrum Jih (Olomouc) – odměna, s ing. arch. Kiszkou a arch. Valertem,

2004 / Knihovna v Ostravě, s ing. arch. Kiszkou a Jojkem.

Sbírky

Galerie moderního umění (Praha) – projekt Gymnázia v Orlové

Ocenění

Ceny za realizaci roku Grand Prix Obce architektů:

Cena za interiér Cafe bar Belle vue, interiér – Grand Prix 94´

Cena za novostavbu Gymnázium v Orlové – Grand Prix 96´


Michal Janata
Foto: Barbara Potysz, Josef Kiszka, Pavel Štecha

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media