asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Arch Vader: Sázíme na kvantitu, levnost a rychlost

23.12.2016

Zosobnění frustrace společnosti. Kritik, který nejedná v rukavičkách. Architekt padouch… přinášíme rozhovor s Arch Vaderem.

Vaší misí je nastolení smíru a porozumění v architektuře. Co přesně bychom si pod těmito hesly měli představit?
Archwars jsou jakousi válkou za lepší architekturu. Mír a porozumění bude znamenat konec Archwars. Tedy okamžik, kdy společnost pochopí, že není dobré stavět špatnou architekturu. Je to bohužel zároveň něco, co asi nikdy nepřijde. Špatné věci se budou stavět vždy.


Kdybyste se narodil, vyrůstal a studoval v nějaké zemi, která je na tom z našeho pohledu architektonicky lépe, měl byste stejně kritický názor?
Tím si nejsem jistý. Měl bych jiné příležitosti ke kritice. Ty architektonické hrůzy, které tady kolem nás vznikají, jsou znakem postkomunistických zemí. Například v Německu se nestaví špatně téměř vůbec. To samé v Rakousku, ve Francii…

Vše je znak naší nevědomosti, lenosti, nebo právě doby minulé, kdy se vztahy architekt – stavitel – investor přerušily. Myslím si, že kdybych se narodil a žil v některé architektonicky pokrokovější zemi, asi bych tak kritický nebyl. Nebo by Archwars možná vůbec nevznikly. Jediné podobné stránky na západě jsou, pokud vím, Ugly Belgium Houses. Ale ani náznakem se neblíží tomu marasmu, který máme tady u nás.

Stav architektury ukazujete na konkrétních příkladech. Co soudobé české architektuře chybí v obecnější rovině? Hlavní, fatální nedostatek, ze kterého už pak konkrétní příklady vycházejí?
Architektuře schází poptávka po kvalitě a touha dělat věci správně. Architekt je u nás vnímán jako jakási drahá a zbytečná nadstavba. Dnes už ale neúčast architekta na projektu neomluvíte cenou. Architekt není někdo, kdo věci prodražuje. Naopak.

Myslím, že lidem chybí všeobecný rozhled. Vyrůstali v nekvalitním a neestetickém prostředí, takže se nelze divit, že jim přijde normální postavit si pitomý dům. Spokojí se s málem, které jim stačí. Je za tím i lenost. Většina investorů chce stavět co nejjednodušeji, nejrychleji a nejlevněji. Architektura (ta dobrá) je složitá disciplína, která vzniká pomalu a člověk nad ní musí hodně přemýšlet. To investorům pochopitelně nevyhovuje. Je to stejné jako s levnými potravinami. Žaludek vám zaplní, ale nepochutnáte si.


Myslíte si, že hlavní příčinou současného stavu české architektury je především minulý režim?
Řekl bych, že tou příčinou je minulý režim dejme tomu z pětasedmdesáti procent. Přichází nová generace, která se s ním nesetkala. Také už dost dlouho žijeme ve svobodném světě a k dobré architektuře máme přístup a prostředky. Takže tam musí být i něco jiného. Často se odkazujeme na První republiku, přitom se ji ale nesnažíme v ničem napodobovat. Je v tom i trocha pokrytectví. Obdivujeme stavby, které se za První republiky postavily, ale sázíme na kvantitu, levnost a rychlost.



Jaká z vašich koláží měla zatím největší úspěch?
Těch koláží už je tolik, že už si to přesně nevybavím. Nejúspěšnějšími příspěvky nejsou paradoxně koláže, ale pouze pravdivé fotografie. Upřímná fotka něčeho šíleného s jednoduchým komentářem úplně stačí. Lidem se líbí také archwarsovská videa.

Architektura podle vás není vnímána jako kulturní veličina, která má radikální přesah do našich životů. Z jakých důvodů je v naší zemi právě tento důležitý aspekt ignorován?
Za komunismu jsme architekturu vytěsnili z veřejného a hlavně soukromého života. Padesát let je dost dlouhá doba, aby se zpřetrhaly určité zvyklosti a vazby. Architektura stále ještě není vnímána jako standard, ale jako něco navíc. A to je špatně. Týká se to vlastně celé naší kultury, která dostala pořádně naloženo. Komunismus nás naučil spokojit se s málem a nevystrkovat hlavu z davu.

To je asi ta nejhorší věc – to uspokojení. Nejsme nároční, architekturu nepotřebujeme, ne díky. Nač se trápit s architekturou, když si to nějak navrhneme sami nebo si dům vybereme z katalogu? Naše profese možná trochu zaspala, možná se lekla toho, že můžeme najednou zase působit svobodně. V devadesátých letech sice poptávka po architektuře byla, ale my se jí příliš nechytili. Architekt se z pohledu širší veřejnosti dostal do role bohéma, který neumí projektovat, všechno zesložiťuje a je hodně drahý. Tahle role nám vydržela nějakých deset patnáct let.

Architektura byla velmi špatně publikovaná, širší veřejnost se o ní víceméně nedozvídala nic. Jediná věc, která se tehdy hodně skloňovala, byl Tančící dům. Po revoluci tedy architekti docela zaspali, teď už se to ale myslím obrací k lepšímu. Nová generace architektů je poměrně dobře nastartovaná. Bohužel, dokud veřejnost nepochopí, kdo je architekt, co dělá, proč to dělá, co by mohl dělat a jak být užitečný, nic se neposune dál. Měla by tu být jakási symbióza mezi publicisty, kteří budou ukazovat dobré příklady architektury, a médii jako Archwars, která budou ukazovat příklady špatné.


Proč nemá česká společnost architekty za užitečné lidi? Jak by bylo možné situaci zlepšit, jak vzdělat širokou veřejnost, dostat se na architektonickou úroveň zemí jako například Dánsko nebo Holandsko?
Nevím, jak vlastně architekti získali své pejorativní stigma. Možná je to tím, že se velká část architektů snaží dělat věci správně. Pak je logicky celý proces delší a složitější. Ve vyspělých zemích se už poučili, že některé cesty jsou slepé. Ale my zatím ne. Musíme udělat ještě spoustu chyb, abychom se dostali na tu správnou cestu. Musíme postavit spoustu hrůz, abychom si v té kvantitě uvědomili, že to je špatně. Myslím, že je to otázka jedné nebo dvou generací.

V minulém čísle ASB se objevil rozhovor s Pavlínou Krásnou z iniciativy Metro D jinak a lépe. Myslíte si, že bude mít jejich petice zamýšlený účinek a dočkáme se soutěže?
Už teď je poměrně jasné, že se klasická architektonická soutěž na všechny stanice dělat nebude. Jsme v situaci, kdy magistrát a Dopravní podnik už prostě nemohou udělat krok zpět a vyhodit již hotovou práci. To už je v podstatě politicky neprůchozí. Takže se pravděpodobně udělá klasická soutěž na dvě stanice – Náměstí míru a Náměstí bratří Synků.

Doufám, že se alespoň tyto dvě stanice budou skutečně soutěžit, protože současný návrh Náměstí Synků je neuvěřitelně strašný. To, jak vstupuje na náměstí, ten prostor úplně zabíjí. Obrovské eskalátory přímo uprostřed náměstí, ze kterého najednou žádné náměstí není. Směsice východů, průchodů a podchodů… Na ostatní stanice se vyhlásí výtvarná soutěž. Důležité je, aby zde spolupracovaly tři subjekty: Metroprojekt – vítězný architektonický tým – výtvarník.

Tito lidé pak něco hodnotného a nosného vytvořit mohou. Výsledek je tedy remíza. Mrzí mě to, ale musíme si upřímně říci, co je vlastně v tuto chvíli reálně možné. Prioritou je teď co nejlepším způsobem vypsat výtvarnou soutěž. Myslím si, že kdyby nebylo aktivity lidí z iniciativy Metro D jinak a lépe, celá záležitost by nejspíš vyšuměla do ticha a nedospěli bychom ani k této remíze.

Jste sám nebo se na ArchWars podílí více lidí?
Archwars dělá jenom Arch Vader. U této teze zůstaneme.


Kdy a za jakých okolností se ve vás probudil Arch Vader? Jaká byla vaše první koláž?
Arch Vader bublá v každém z nás. Je s námi od té doby, kdy jsme poprvé uviděli něco hnusného. Vznikl z nahromaděné frustrace. V jednu chvíli se kolem mě sešlo příliš negativních architektonických výsledků najednou. Tehdy jsem se zdravě naštval. Archwars vznikly z hecu, nic jsem od toho nečekal. Na svou první koláž si úplně nevzpomínám. Myslím, že jsme už na škole dělali řadu vtípků. Jedna z těch podařených koláží byl nejprodávanější katalogový rodinný dům Alfa. Pojmenoval jsem jej McAlfa a přidal k jeho půdorysu heslo, že všichni toužíme jíst v apsidě.

Kolik času nad Archwars strávíte?
Dost. Stal se ze mě naprostý závislák na facebooku. Teď už to omezuji na jednu dvě hodiny denně. Musí se něco napsat, vytvořit, odpovědět na zprávy… Pak jde také o to nastavit správnou kadenci příspěvků, tak, aby se na stránce pravidelně něco dělo a neztratila pozornost lidí. Zároveň je třeba hlídat, aby toho nebylo na druhou stranu ani moc, protože pak už to lidi nebaví.

Právě teď probíhá crowdfundingová kampaň na HitHit. Je to sbírka nejen na zprovoznění webu, ale především na celkovou činnost Archwars, protože ta zabírá skutečně hodně času. Třeba vytvoření videa zabere měsíc nebo dva. Už jenom výběr tématu, místa, natáčení, střih, animace… Je to opravdu hodně práce a času. Na téhle kampani si teď ověřím, jestli to lidi skutečně baví. Všichni naše příspěvky sdílí, ale nic moc nám k tomu neřeknou, takže teď si zkusíme HitHit, který by měl v tomto ohledu ukázat trochu víc.

Jak reagují lidé, na jejichž nemovitost se ve svých kolážích zaměříte a ukážete ji světu v (zaslouženě) pejorativním kontextu?
Lidé mě občas kontaktují, že se do nich navážím. Snažím se jim pak objasnit, co jsou Archwars zač a že se nemusí bát, že by se jejich stavba propírala příliš dlouho. Slušně jim vysvětlím, že se jedná o jakýsi architektonický bulvár, a také, proč je právě jejich dům terčem kritiky. Často mě žádají, abych příspěvek stáhnul. Na to většinou odpovídám, že když mi dají upřímný a dobrý důvod, abych příspěvek smazal, tak to udělám. Ten ale většinou nedodají.

Je hodně tenká hranice mezi tím napsat něco dobře a blbě. Dnes bych už vlastně mohl zkritizovat prakticky cokoliv a spousta lidí by se ke mně připojila už jen kvůli tomu, že Archwars fandí. Už trochu odhlédnou od vlastního pohledu na danou situaci. Převezmou váš názor, aniž by se nad ním sami zamysleli, což je poměrně dost nebezpečné. Příznivci Archwars by se měli na všechno dívat z více úhlů pohledu a nebát se polemizovat.

Proč vystupujete v masce?
Arch Vader je pseudonym, který Archwars činí zajímavějším. Stejně jako literární pseudonymy. Ta postava má tak trochu komiksový charakter. Pokud je Arch Vader architekt, který vše kritizuje, pak by bylo fajn, aby to byl padouch. Je to zlý architekt, takže tak musí působit na první pohled. Když lidé nevědí, kdo za něčím stojí, jsou pak zvědavější.

Navíc si pak rovnou špatné příklady v architektuře s postavou Arch Vadera spojují. Ta maska je zároveň samozřejmě také jakási berlička anonymity. Archwars se naváží do velkých kauz, kde je otevřená identita trochu nepříjemná. Snadno se tak uteče před osobní odpovědností za kritiku. To je jedna ze stinných stránek a přemýšlím, jak se k tomu postavit v případech, když se kritika nepovede.


Kostým jste si navrhoval sám?
Tohle bych si spíchnout neuměl. Nejsem módní designér ani krejčí. Autorkou obleku Arch Vadera je návrhářka z Liberce, Míra Božská.

Má vaše snažení v tuto chvíli už nějaký hmatatelný efekt, nebo je „léčba“ české architektury běh na únavně dlouhou trať?
Efekt to má. Ačkoli se dá dost špatně měřit. Za prvé to lidi hodně baví. Sami posílají příspěvky, často teď už ani nemusím sám něco fotit. Přísun různých kauz už je v tuhle chvíli v podstatě automatický. Archwars otevřely neokoukaná společenská témata.

Hmatatelným důkazem je například video s nádražím Havířov, díky kterému se podařilo dostat hodně lidí na demonstraci za jeho zachování. Podařilo se víceméně vysvětlit Pražské stavební předpisy. Myslím, že tohle video mělo částečný podíl i na tom, že se o PSP dozvědělo hodně lidí, a bylo pak velmi těžké je kompletně zrušit. První byly sice sestřelené, ty druhé se ale zachovaly v téměř původním znění.

TEXT: TEREZA JANIŠOVÁ
OBRAZOVÝ MATERIÁL: ARCH VADER

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 6/2016.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media