Soutěž o Cenu Petra Parléře
Galerie(4)

Soutěž o Cenu Petra Parléře

Soutěž vznikla jako veřejně prospěšný projekt s akcentem na prezentaci a propagaci možností architektury při obnově veřejných prostranství a letos vstupuje již do 12. ročníku. Co přináší městům? A dokážou zastupitelé poznat potenciál takových soutěží? Jaké faktory v průběhu architektonické soutěže ovlivňují úspěch a realizovatelnost výsledku? Nejen tím se zabýval výzkum autorky článku Evy Špačkové

Soutěž byla v roce 2002 založena s cílem vytvořit nový typ architektonické soutěže, který může pomoci s organizací soutěží těm městům a obcím, které potřebují řešit nějaký architektonický úkol ve veřejném prostoru, ale s uspořádáním vlastní architektonické soutěže nemají zkušenosti a zároveň mají omezené finanční prostředky. Nedílnou součástí soutěže je i veřejná prezentace a propagace soutěžních výsledků a architektury obecně.

Vznik Společnosti Petra Parléře

Vyhlašovatelem soutěže je od druhého ročníku v roce 2004 Společnost Petra Parléře. Jejími zakladateli byli Allan Gintel a Jiří Oberfalzer, u vzniku soutěže stál rovněž pražský architekt a urbanista Jan Sedlák. Prvním předsedou Správní rady se stal architekt Milunić, který v únoru 2004 vložil do vyhlášení soutěže tato očekávání: „Po čtyřiceti letech panelákových sídlištních představ o urbanismu a po následných třinácti letech supermarketů, průmyslových zón a kolonií pokleslých rodinných domů je třeba ocenit každý hodnotný pokus o nápravu napáchaných chyb, přítrž prohřeškům novým a zejména realizaci nových kvalitních návrhů. Čekáme na návrhy, které nás překvapí svou vynalézavostí, svěžestí, humorem, radostí z tvorby ve svobodné společnosti, na návrhy, které nás osloví stejně, jako nás oslovuje náš patron Petr Parléř nebo chcete-li „Piere Parle“ – kámen, který mluví.“

Podoba soutěže

Od roku 2009 (7. ročník) se mohou soutěže o Cenu Petra Parléře zúčastnit pouze autorizované osoby.  Soutěž probíhala v minulých ročnících podle podobných pravidel jako jiné architektonické soutěže. Odlišnost byla v tom, že v jedné soutěži bylo více zadání, ze kterých si soutěžící svobodně na základě vlastního zájmu vybírali ten úkol, který je oslovil. Soutěžní porota byla od začátku složena většinově z nezávislých architektů. Po vzniku Společnosti Petra Parléře v ní jsou zastoupeni i členové Správní rady Společnosti jako závislí porotci. Od roku 2010 se posuzování návrhů zúčastnili i zástupci měst, která měla v soutěži zadání (v roce 2010 poprvé – zástupci měst Odolena Voda, Znojmo a Most). Pro další ročníky se s účastí zástupců měst v soutěžní porotě již pravidelně počítá. Součástí soutěže po vyhodnocení porotou je vždy veřejná prezentace soutěžních návrhů za přítomnosti jejich autorů a následná diskuse s veřejností. Za dobu existence soutěže se stalo, že i porotou neoceněné, ale doporučené návrhy jsou v obcích dál rozvíjeny a realizovány.Každoročně je částka na  soutěžní ceny sestavena z dílčích částek od různých sponzorů (v posledních letech i Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva životního prostředí).

Cena Petra Parléře 2012; Valašské Klobouky – Rekonstrukce Masarykova náměstí; Autoři: Ing. Marie Hlavatá, Ing. arch. Josef Hlavatý, Ing. arch. Lenka Hlavatá

Výzkum architektonické soutěže

Po dobu trvání soutěže o Cenu Petra Parléře se organizátoři několikrát obraceli na zúčastněná města s dotazníky mapujícími využití soutěžních návrhů. V roce 2012-2013 proběhl podrobný výzkum, který provedla autorka tohoto textu. Výzkum se zaměřil na to, jaké faktory v průběhu architektonické soutěže ovlivňují úspěch a realizovatelnost výsledku a jestli jsou výsledky soutěží skutečně využívány a jakým způsobem. Dotazníkovým šetřením se zjišťovalo, jak zpětně hodnotí účast v soutěži soutěžící (autoři vítězných soutěžních návrhů) a zadavatelé soutěžních témat ze všech měst, která získala oceněné návrhy.

Jak zůstat ve hře

Všichni autoři vítězných návrhů jednali po ukončení soutěže s představiteli města. Převažovala iniciativa ze strany architektů, jimž záleželo na uplatnění jejich návrhu a pokračování práce na projektu. Pouze v jednom případě iniciovalo kontakt s vítězem město jako první. Města mají projekty po soutěži k dispozici, mohou jich využívat např. k prezentaci občanům nebo při jednání zastupitelstev apod. a nemají tak silnou motivaci zahajovat další jednání s autory ze soutěže, obzvlášť pokud je to soutěž ideová. Mladým architektům vítězství v soutěži zvedne sebevědomí, motivaci, prestiž a má přínos pro profesní dráhu (široce publikovaná reference, možnost prezentovat svoji práci na veřejnosti, ohodnocení práce odbornou porotou, poznání, že lze uspět v soutěži, finanční prostředky do začátku samostatné kariéry a v neposlední řadě další zakázky od zájemců, jimž se jejich soutěžní práce líbila). Architekti v soutěži mají možnost pracovat jiným způsobem, než je běžné, na tématu, ke kterému se v praxi často nedostanou a soutěžení si doslova „užívají“ (slovy jednoho z nich). Vítězní architekti popisují pouze pozitivní osobní a profesní přínosy účasti a vítězství v architektonické soutěži, přestože čtyři vítězové soutěže nezískali nic mimo soutěžní ceny (57 %), dva vítězové získali zakázku ve vazbě na soutěž (29 %), jeden z vítězů získal dílčí zakázku a prozatím má naději na další spolupráci (14 %). Podle architektů města nevstupují do kontaktu s vítězi soutěže aktivně. Další postup práce na projektu probíhá zdlouhavě. Návaznost další fáze projektové dokumentace na soutěžní projekt není automatická. Často do procesu vstupuje místní firma, která nabídne, s využitím prvků návrhu ze soutěže, nižší cenu projektové dokumentace než architekti, nebo dokonce dodá projektovou dokumentaci zdarma jako součást dodávky stavby.Přechod od soutěžního návrhu k jeho dalšímu využití je nejobtížnějším bodem celého procesu a velmi často tady soutěžní návrhy svůj život končí. Pro architekty je nezbytné najít způsob, jak překonat tuto fázi úspěšně a „zůstat ve hře“.

33,5 % měst návrhy nevyužije

Dotazníkem byla obeslána všechna města, která vložila do soutěže o Cenu Petra Parléře svůj námět a získala návrh, který soutěžní porota ohodnotila některou z cen v období mezi roky 2003 až 2011. Ze sedmnácti měst přišly odpovědi (55 % úspěšnost). Úspěšnost dotazníku mezi městy je nižší než mezi vítěznými autory. Důvodem je větší vzorek oslovených měst a delší odstup od úvodních ročníků soutěže (od roku 2003 se na úřadech vystřídali jak zástupci samospráv, tak i zaměstnanci příslušných odborů a některá města uvedla, že informace o soutěži už neumí dohledat). Je zajímavé, že města o svých soutěžích v některých případech nemají informace nebo jsou to informace nepřesné. To svědčí o nesystematické práci s těmito podklady. Po výměně politické reprezentace dochází ke změnám priorit a stavební plány jedné reprezentace bývají odsunuty a nahrazeny novými plány, které přicházejí s novým vedením města. Tento problém souvisí rovněž s nesystematickým ukládáním dokumentace ze soutěží, která je po uplynutí delšího období ztracená nebo těžko dostupná pro další využití nebo výzkum. 66,5 % měst uvádí, že jim soutěžní návrhy přinesly užitek a vyjadřují se pozitivně k realizaci návrhu ať již v současnosti nebo v budoucnosti, případně jim soutěžní projekty pomohly při rozhodování o budoucí podobě stavby nebo území.33,5 % měst soutěžní návrhy nevyužije. Většina z nich z finančních důvodů, dva návrhy ze soutěže nepřinesly podle názoru z měst architektonicky vhodné řešení. Podle vyjádření představitelů měst je další využití návrhů ze soutěže pozitivním výsledkem, ať už k němu dojde ve spolupráci s původními autory soutěžního návrhu, nebo podle projektu jiného zpracovatele. Autoři soutěžních návrhů se na pokračování projektů podílejí již jen částečně. Mezi projekty připravovanými k realizaci jsou často i takové, na kterých pokračuje jiný autor a využívá k tomu návrh ze soutěže. Městům tento postup nepřipadá nesprávný. Je to rizikový bod ve všech soutěžích a změna je otázkou budoucnosti. Je nutná osvěta mezi zadavateli projektů související s respektováním autorských práv a výsledků soutěží.

Cena Petra Parléře 2012 Valašské Klobouky – Rekonstrukce Masarykova náměstí; Autoři: Ing. Marie Hlavatá, Ing. arch. Josef Hlavatý,  Ing. arch. Lenka Hlavatá

Zapojení veřejnosti

Většina měst (67 %) uvádí, že zapojuje své občany do diskuse o projektech. Soutěžní návrhy jsou vystavovány, autoři jsou zváni na veřejné prezentace pro občany, v některých případech přijíždějí i členové soutěžní poroty. Některé radnice pořádají k soutěžním projektům ankety. Často jsou soutěžní návrhy publikovány v místních tiskovinách i na webových stránkách měst. Tato komunikace s veřejností může vést k lepšímu pochopení a přijetí záměru, může ale vést i k odmítnutí řešení vzešlého ze soutěže. Je překvapivé, že třetina měst (33 %) zapojení veřejnosti nevyužila ani v případě, že město získalo ze soutěže oceněný návrh. Zisk vítězného návrhu v architektonické soutěži je pozitivní skutečnost a představení návrhu občanům včetně možnosti zapojení veřejnosti představuje velkou příležitost k diskusi o budoucích záměrech ve městě. V představování architektonických témat veřejnosti mají radnice měst ještě mnoho rezerv a nevyužitých možností. Architekti by na to měli být připraveni. Je to nejlepší způsob, jak současnou dobrou architekturu propagovat a připravovat podmínky pro její širší přijetí a obecně větší informovanost. Města se na pořádání soutěží dívají pozitivně (88 % kladných odpovědí). Pokud je tento kladný pohled na architektonickou soutěž konfrontován s malým počtem pořádaných soutěží a jejich jen částečnou publicitou, je nutno dále hledat důvody, proč tomu tak je.Města využívají pro spolupráci s architekty různé formy. Městského architekta má více než třetina měst ze zkoumaného vzorku (35 %). Vlastního architekta mají i některá velmi malá města. Různorodost odpovědí vypovídá o nepříliš systematickém přístupu k úrovni architektonického řešení projektů ve městech. 59 % dotázaných měst ponechává úroveň architektury svých staveb jen na příležitostných konzultacích, přímých výzvách jednotlivým architektům nebo vybírá dodavatele projektů ve výběrových řízeních, ve kterých pravidelně nevítězí kvalita a krása, ale nejnižší cena dodaného projektu.Převažující počet měst (94 %) má zájem v budoucnosti pořádat další architektonickou soutěž na stavby ve veřejném prostoru. Některá menší města se vracejí k soutěži o Cenu Petra Parléře, většina ostatních by zvolila již vlastní samostatnou soutěž. Pouze jedno město z osloveného vzorku soutěž odmítá. Tato čísla dokládají potenciál architektonických soutěží v budoucnosti. Zároveň potvrzují, že účastí v soutěži o Cenu Petra Parléře si města vyzkoušejí tuto pro ně novou metodu výběru a později se k ní znovu vracejí.

Užitečnost soutěže a zkušenosti měst

Užitečnost soutěže pro města a možnosti se do ní zapojit dokládá citace z dotazníku pro zástupce měst: „V roce 2004 jsme byli osloveni k podání přihlášky do soutěže, naše zadání si vybrali dva zpracovatelé. Výsledek soutěže nás velmi potěšil a se zpracovatelem studie byla navázána spolupráce a pokračovalo se ve zpracování regulačního plánu, který byl po všech peripetiích schválen v září 2010, s účinností od října 2010“. (Nové Město nad Metují) Mezi zúčastněnými městy jsou i taková, která si soutěžení doslova oblíbila. Město Vodňany se soutěže o Cenu Petra Parléře poprvé zúčastnilo v roce 2011: „Uvedená architektonická soutěž byla první, která se v našem městě konala. Musím konstatovat, že nám otevřela oči a byla pro nás zároveň námětem, jak řešit obnovu některých území a stavebních objektů v našem městě ve spolupráci s odborníky na tuto oblast. Mám tím pochopitelně na mysli architekty. Od té doby jsme organizovali ještě jednu soutěž na obnovu kulturního domu a nyní chystáme další na obnovu sportovního areálu Blanice.“ (místostarosta Vodňan Pavel Janšta). Přístup Vodňan k přípravě a organizaci soutěží i jejich prezentaci veřejnosti je v našem prostředí novátorský a určitě by stál za zaznamenání a samostatný výzkum. Ve Vodňanech se do veřejné debaty spojené se stavbami ve veřejném prostoru podařilo zapojit celé město.V Klatovech na základě vítězného návrhu ze soutěže o Cenu Petra Parléře získali možnost vyřešit v souladu se soutěžním návrhem nové dopravní a světelné schéma náměstí v první etapě (bez nutnosti současně měnit vydláždění). Přitom do budoucna může proběhnout rekonstrukce náměstí podle soutěžního návrhu bez zásahu do již provedené výměny veřejného osvětlení. Na tomto příkladu je doloženo, že ze soutěže může vzniknout i velmi praktický a po etapách proveditelný koncepční návrh, pokud s ním město dále správně pracuje. Jistě na to má vliv i přítomnost městského architekta v tomto městě.

Závěry výzkumu

Architekti i zástupci měst ve velké většině prohlašují, že považují architektonickou soutěž za dobrý a použitelný způsob, jak získat to nejvhodnější architektonické řešení. Z výzkumu jednoznačně vyplynulo, že není potřeba představitele měst o obecné prospěšnosti a užitečnosti architektonické soutěže příliš teoreticky přesvědčovat. Z této deklarované ochoty k soutěžím vyplývá ovšem také potřeba hledat způsoby, jak pomoci organizovat a financovat soutěže tam, kde jsou žádoucí, ale kde města pociťují limity a překážky při jejich pořádání a potřebují pomoci. Obecná propagace soutěží soustředěná jen na zvyšování jejich počtu do budoucna potřebnou kvalitu soutěžních výsledků sama o sobě nezajistí. Z výzkumu k soutěži o Cenu Petra Parléře je patrné, že se realizují i návrhy, které v soutěži nevítězí. Pokud však město získá v soutěži výběr z několika návrhů (i když žádný z nich nebyl v soutěži oceněn), je to pro výběr vhodného řešení lepší výchozí situace, než když návrh zpracuje jen jeden vybraný projektant (obzvlášť pokud je kritériem výběru obvykle pouze nabídková cena projektových prací). Příkladem jsou realizace, které vznikly na základě návrhů bez udělené soutěžní ceny, ale města (Jihlava, Stříbro) tyto soutěžní návrhy využila.

Budoucnost soutěže

Letos soutěž vstupuje do 12. ročníku. Po zkušenostech z předchozích let dochází k částečné úpravě modelu soutěže. Stejně jako v minulosti města a obce přihlašují své náměty na uspořádání architektonických soutěží do ročníkového projektu, jehož součástí může být až 13 soutěží. Každá ze soutěží je na rozdíl od minulosti vyhlašována samostatně, se soutěžními podmínkami odpovídajícími konkrétnímu zadání. Jednotlivé soutěže mohou být podle podmínek ideové či projektové, veřejné nebo vyzvané. Každá ze soutěží proběhne v jiném termínu a návrhy budou posouzeny  porotou, v níž zasednou kromě architektů i porotci nominovaní spolupořádajícím městem. Vítězové jednotlivých soutěží se poté uchází o Cenu Petra Parléře, kterou jednomu z nich udělí šestičlenná Hodnotitelská rada.Na přípravách jednotlivých zadání spolupracuje speciální odborný tým Společnosti Petra Parléře. Společnost se podílí nejen na přípravách zadání soutěže, ale i na zpracování soutěžních podmínek a zajištění procesu schvalování jejich regulérnosti, na propagaci soutěže, její organizaci, výběru porotců a specialistů. V závěru soutěže pak navrhuje strategii prezentace soutěžních výsledků. Města či obce uzavírají se Společností Petra Parléře smlouvu, která předpokládá, že města a obce budou hradit odměny soutěžícím a náklady spojené se zajištěním a organizací soutěže a prezentací jejích výsledků. Společnost hradí honoráře jednotlivých porotců a veškeré náklady spojené s vyhlášením závěrečné soutěže vítězů o Cenu Petra Parléře.

Cena ministerstva životního prostředí 2012; Valašské Meziříčí – Regenerace parteru náměstí s přiléhající ulicí Mostní; Autoři: Ing. arch. Jan Albrecht, MgA. Renata Slámková

12. ročník soutěže o Cenu Petra Parléře

Tématem pro tento rok je „revitalizace osiřelých nebo zanedbaných staveb či území“. Některé soutěže už byly vyhlášeny a právě probíhají (Rozhledna na Šibeníku), jiné se teprve připravují a budou vyhlášeny do konce roku (například Dominikánský klášter v Chebu, dopravní terminál ve Valašském Meziříčí, revitalizace území bývalých kasáren v Litoměřicích). V Orlové se připravuje soutěž na území bývalého historického centra města, které bylo výrazně poznamenáno těžbou uhlí a jehož osiřelost by měli soutěžící pomoci ve svých návrzích překonat a centru vrátit život. Ještě před vyhlášením soutěže město Orlová oslovilo občany anketou, ve které mohou vyjádřit svůj názor na možnou podobu centra města. Závěry z ankety budou zahrnuty do soutěžních podmínek. Soutěž o Cenu Petra Parléře obohatila za dobu své existence českou soutěžní kulturu o model soutěže, který pomáhá městům vyzkoušet si architektonickou soutěž za výhodných ekonomických podmínek a bez rizika velkých ztrát při neúspěchu. Potvrzuje se smysluplnost této soutěže a její role ve spektru architektonických soutěží. Mnohá města, která si soutěž jednou vyzkoušela, dále tuto formu výběru nejlepšího architektonického řešení využívají. Změny v soutěži, ke kterým dochází, reagují na zkušenosti z historie soutěže i na současnou situaci a potřeby.  Soutěžní návrhy ze soutěže o Cenu Petra Parléře za dobu existence soutěže představují ilustrativní soubor návrhů veřejných prostranství a staveb ve veřejném prostoru. Tento soubor zobrazuje architektonický názor na řešení veřejných prostorů a staveb v čase, kdy si společnost postupně uvědomuje hodnotu a roli veřejných staveb a začíná směřovat od úzce vymezených hranic individualistických potřeb jednotlivých investorů ke hledání společného zájmu o demokratický, otevřený a krásný veřejný prostor pro všechny.

TEXT: EVA ŠPAČKOVÁ
FOTO: CENA PETRA PARLÉŘE

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.