asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Parník pro Lídu Baarovou

08.04.2009
Umělci, architekti, továrníci a herci – ti všichni mají zásluhu na tom, že pražské vily patří k architektonickým skvostům hlavního města. I dnes nacházíme mezi majiteli mimořádně kultivované lidi, kteří se snaží domy udržet v původním stavu nebo je do tohoto stavu navracejí. 

Vyhlášené čtvrti Ořechovka a Hanspaulka, ve kterých je nejdražší bydlení, vznikly za první republiky, podobným způsobem jako dnešní satelitní městečka. Měly však nespornou výhodu – blízkost Pražského hradu a přední české architekty.

Architekti, kteří Ořechovku a Hanspaulku stvořili, mysleli nejen na architektonické ztvárnění nových domů, ale i na kino, hospody, školy a obchody... Vše tak bylo dokonale promyšleno.

Vilové čtvrti za první republiky vznikaly v původně nezastavěných oblastech, kde se nalézaly pouze staré usedlosti, jinak už jen sady a pole a v případě osady Baba (starý název pláně byl Na Babě) také pohřebiště pravěkých obyvatel.

Na Ořechovce nechalo město udělat na počátku 20. let minulého století regulační plány, a to po soutěži, kterou vyhrál Kotěrův žák – architekt Jaroslav Vondrák. Domy, řadové domky nebo dvojdomky tam pak projektovali slavní architekti té doby: Roith, Hübschmann, Janák, Sláma a samozřejmě Vondrák; později přibyli i další.

Zástavba Hanspaulky byla řešena podobně. Byly tu skupiny řadových domů i vil – tu první si postavil vlastně ještě před první světovou válkou architekt Klenka. Nejznámější z nich byla samozřejmě kolonie Svazu čs. díla na Babě.

Vlastní Baba, to je plejáda skvělých projektantů tří generací: jen namátkou – slavný Holanďan Mart Stam, dále Gočár, Janák, Starý, Kavalír, Kerhartové, Zelenka či Kučerová-Záveská. Čím se lišila tolik moderní osada od toho, co se v té době ve stavitelství provádělo? Odlišná byla především úprava ulic a parcel.

Stavební pozemky byly řazeny podélně ve směru vrstevnic. Obdélníkové parcely tak ponechávaly střídavě nad sebou rozmístněným domům značně široké výhledy. Domy měly rovněž obdélníkový půdorys. Pláň je obrácena k jihovýchodnímu slunci. Z orientace vůči světovým stranám ostatně vyplývá i umístění obytných místností domu. Široká podélná okna z nich činí jakési světlé vitríny otevřené slunci a výhledu. Severní zdi mají naproti tomu jen málo oken, jimiž jsou osvětleny komunikační prostory či hospodářské místnosti. Ty tvoří zároveň i jakýsi izolační pás. Obytné místnosti tak chrání od chladného severu.

K nejkrásnějším na Hanspaulce patří vila herečky Lídy Baarové. Tato funkcionalistická dvoupodlažní budova v Neherovské ulici má výrazně horizontální pojetí a je koncipovaná jako dvojdům s ložnicemi v přízemí a se sluneční terasou na střeše. Jednu část domu se samostatným vchodem obývala herečka Lída Baarová, druhou její rodiče. Bydlení slavné herečky připomínalo spíše luxusní hotelové apartmá, jako plnohodnotný byt totiž postrádalo kuchyň. Vila byla postavena v letech 1937 až 1938 podle projektu architekta Ladislava Žáka.

Původní projekt domu manželů Babkových (rodiče Lídy Baarové) však vypadal úplně jinak. Hlavní slovo zde měla paní Marta, která chtěla mít něco extra. Jelikož se znala s režisérem Martinem Fričem a líbil se jí dům, který pro něj navrhoval Ladislav Žák, rozhodla se architekta oslovit. S prvním architektem se tak rozešli a na jeho návrh zcela rezignovali.

Po válce se vila stala svědkem smutných událostí, kdy byl na rodinu vyvíjen silný nátlak kvůli neslavně známému vztahu Lídy s Goebbelsem. Po roce 1948 byla půlka domu zabavena a v roce 1952 dostala rodina příkaz k vystěhování. Zkonfiskovaný objekt přešel do správy ministerstva obrany, které ho využívalo pro účely důstojnických bytů. Někdy koncem 60. let minulého století odkoupil dům pražský primátor Ludvík Černý, který zde žil až do své smrti v roce 2002.  

Nedávno dům prošel citlivou rekonstrukcí pod vedením architekta Ladislava Lábuse. Poněvadž dům stojí na pozemku přístupném z ulice od severu, má jeho průčelí do ulice jen několik kulatých oken, připomínajících okna lodní kajuty a vstupní dveře. Pod krycí deskou je umístěn hlavní vchod do domu. Hlavní průčelí domu hledí do zahrady z jihu a dům je obrácen k ulici vlastně zády. Všechna průčelí jsou i přesto řešena velice pečlivě.

Vcházíme přímo do malé vstupní předsíně, z níž je přístupná koupelna, toaleta, kuchyně a společenská místnost. Dále jsou tu schody do patra a do suterénu. Část domu, která byla kdysi apartmánem Lídy Baarové, je dnes volně propojena se zbytkem domu. Zde se nachází druhé schodiště, které vede do ložnice současných majitelů domu. Funkční uspořádání jednotlivých zón zůstalo téměř beze změny. Zmodernizovala se kuchyň, tak aby vyhovovala požadavkům současné rodiny. I když je dnes přímo propojena s obývacím pokojem, zachovává si svou vlastní autonomii. Původně byla kuchyně spíš jakousi malou dílnou, kde byly seřazeny instalace a nábytek podle potřeb kuchyňských prací: umývací dřezy, pracovní stůl, plynový sporák, spíž, lednice, příborník. Kuchyně měla ve stěně podávací okénko do jídelní části společenské zóny.

Přímo z obývacího prostoru je možné vyjít na terasu. I dnes, stejně jako tomu bylo kdysi, je ve společenské místnosti jen opravdu potřebný nábytek – křesílka k sezení a odpočinku (domácí zvolili kolekci Barcelona od Miese van der Rohe), originální obrazy a několik kusů nezbytného nábytku.

V patře vcházíme do jednotlivých pokojů chodbou podobnou vagonovým pasážím. Chodba k ložnicím tvoří první izolační pás od severu, druhou tvoří šatník. Skříně jsou vestavěné po celé délce stěny oproti oknům. Původně ložnice manželů Babkových dnes obývají dcery nových majitelů. Vzor měly tyto místnosti v lodních kabinách nebo v dobře zařízených hotelových pokojích. K ložnicím se řadí prostorná koupelna. Zajímavostí je rafinovaná šachta na shoz prádla, která ústí do prádelny v suterénu. 

Konečně vystoupáme do nejhezčího interiéru celého domu – prostorné vzdušné knihovny. Nový nábytek byl pro tuto místnost vyhotoven na míru. Opravdovým skvostem je původní ručně vázaný koberec, který ležel 40 let nedotčen v suterénu. Majitelé ho nechali zrestaurovat a našli pro něj čestné místo právě zde. Okna na jižní stěně tvoří podélnou prosklenou zeď. Výhled na Prahu se zde jeví jako panoramatický živý obraz, stále se měnící podle počasí a denní i roční doby. Odsud se vychází na sluneční střešní terasu, kde je možné se oddávat slunci. Ze severní strany je terasa krytá stěnou, z ostatní části volná. Jenom tak z plezíru můžete vystoupat na kapitánský můstek, který ještě víc umocňuje dojem lodi, snad zaoceánského parníku. Na svět kolem sebe i na samotné bytí tak můžete nahlížet opravdu s nadhledem.

Pod krycí deskou je umístěn hlavní vchod do domu. Kapitánský můstek na střeše ještě víc evokuje podobu lodi, snad zaoceánského parníku.


Andrea Mičková
Foto: Daniel Veselský

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media