asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Architektura jako příběh kresby

14.07.2009
Holandská architektka Jeanne Dekkersová si v průběhu své praxe vytvořila vlastní styl práce založený na mimořádném kreslířském talentu a emocionálním cítění a současně na racionální analýze zadání. Nedávno ho předvedla na přístavbě oddělení geotechnologie v komplexu Technické univerzity v holandském městě Delft. Svou fasádou přinesla dynamické linie, struktury vytvářející architektonickou hru světel a stínů a rozmanitých tvarů, ale i poetických obsahů. Fasáda je zároveň pozvánka dovnitř stavby, v níž se logicky promítají dispozice pracovišť a učeben. Rozum a cit, ale i napětí a harmonie.

Kontinuita a nová identita
Už je tomu něco přes deset let, kdy na univerzitě v Delftu přibyla nově vytvořená Fakulta stavebních konstrukcí a vědy o Zemi, která navazovala na svou předchůdkyni. Následně se rozhodlo, že se k této fakultě přičlení oddělení geotechnologie, jehož jednotlivé části byly rozptýleny po celém areálu univerzity. Akademické rozhodnutí nabídlo architektonickou výzvu: vytvořit nový objekt, který by zároveň respektoval původní stavbu fakulty stavebních konstrukcí.

Tu v roce 1967 navrhli architekti Van den Broek & Bakema a pojali ji jako podélnou budovu s výraznými horizontálními liniemi. V interiéru se ukrýval pravidelný rytmus pasáží a učeben s vysokými stropy, které členily základní uspořádání objektu. Jeanne Dekkersová tato architektonická východiska respektovala i ve svém konceptu. Zdůraznila jednotu celého komplexu a vzájemnou korespondenci jednotlivých hmot, ale zároveň výrazně odlišila novou identitu Geotechnologie.

Kresba, kresba a opět kresba
I u přístavby budovy geotechnologie si je nutné uvědomit, jaký důraz v architektonickém myšlení přikládá Jeanne Dekkersová přípravným skicám. Podle jejích slov jde o způsob přemýšlení a zároveň metodu výzkumu. „Skicováním se pokouším analyzovat poměry v objektu,” řekla v rozhovoru pro archiweb.cz, „jak budou lidé sedět, jak se budou pohybovat v prostoru. Pomocí kresby zkoumám i konstrukci nebo vztahy malých a velkých objemů vůči malým prostorům a podobně.”

Holandská architektka je totiž přesvědčena, že kresba ji naučila lépe vidět prostor a chování navrženého materiálu. Je pravda, že počítače ve svém ateliéru neodmítá, ale při práci kolegů s nimi jen sedí opodál a koriguje jejich výstupy.

Kresba se stala přirozeným východiskem i u budovy geotechnologie, kde holandská architektka přinesla nový zážitek z konceptu. Zdá se, jako by Dekkersová svlékla svůj objekt donaha. V porovnání s původní zástavbou z něj stáhla masivnější vrstvu vnějšího povrchu a struktury nechala pulzovat na nové fasádě. Tu obtáhla sítotiskem, který má dvojitou funkci: je médiem vizuálního zážitku a současně tlumí sluneční světlo. Povrch budovy připomíná i symbolický příčný řez naší planetou, který se opakuje vždy v nových souvislostech. Obsah studia a výzkumu geotechnologie se tak promítá do svého architektonického obalu, v němž se setkává několik významových rovin.

Respektování a tvořivost
Po vstupu do interiéru je okamžitě zřetelné, že vnější tvarosloví není náhodné. Obal sleduje svůj obsah a modeluje místnosti jednotlivých učeben. Dovnitř se vchází hlavním vstupem, který je akcentován mohutným schodištěm vedoucím až do prvního poschodí. Jakýmsi přirozeným místem pohybu po vnitřku je podélná chodba, která je v celkové dispozici ústřední komunikací. Odtud potom vedou schody do přednáškových sálů, které jsou seřazeny v racionálním rytmu praktické geotechnologie. Výzkum Země, vody, dopravy či stavebnictví se promítá do okolního prostoru a je přímo cítit, jak získává na objemu a expanduje mimo svá fyzická omezení...

Výhradním materiálem konstrukce je ocelová struktura, která je přítomná na fasádě, schodech, obloukových oknech, ba dokonce i na prázdných plochách. Ty diverzifikují a současně propojují jednotlivé funkce. Všechno je prosáknuto vzdušností a lehkostí, která razantně odmítá jakoukoli zátěž v podobě dodatečných vstupů. Všechno se vším souvisí, ničeho není více ani méně.

Další přidanou hodnotou řešení přístavby geotechnologie je vysoký stupeň transparentnosti a elegance designových prvků. Ústřední motiv tvorby Dekkersové – proces respektování a tvořivosti – je přítomný v každém čtverečním centimetru objektu.

Volně parafrázujíc autorčina slova, dnes je módní dělat překrásné domy, které jako by byly vytisknuté počítačem. Pro Jeanne Dekkersovou je však architektura i způsob konstrukce. Tedy to, jak je dům realizován. Tužka v rukou architekta ani zdaleka nemusí být přežitkem z doby kamenné a mnoho megabytů zase zárukou úspěchu. I v tomto případě jde o cestu od lidské hlavy po výkonnou ruku.

Přístavba oddělení geotechnologie
Místo: Technická univerzita Delft, Holandsko
Architekti: Jeanne Dekkers Architectuur
Investor: Technická univerzita Delft
Projektový tým: Jeanne Dekkers, Frank Segaar, Gosia Wolak, Karim Djallal, Marjolein Damen, Annemarie Swemmer, Markus Clarijs
Stavitel: Koninklijke Aannemingsbedrijf Van Waning
Začátek výstavby: listopad 2005
Ukončení výstavby: březen 2007
Celkové investice: 5,9 mil. eur
Podlažní plocha: 5 490 m2
Technické zabezpečení stavby budovy: Aronsohn Raadgevende ingenieurs BV 
Technické zabezpečení instalací v budově: Raadgevend Technies Bureau Van Heugten  
Projektový manažer: Royal Haskoning


PhDr. Ľudo Petránsky
Foto: Scagliola & Brakkee

Autor je redaktor vydavatelství JAGA.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media