asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Anketa: Architekt a jeho místo na trhu

04.10.2012
Tématem analýzy je tentokrát profese architekta a jeho místo na trhu. Ptali jsme se proto architektů, co považují za největší problém, se kterým se musejí v Česku ve své praxi potýkat. Je jím nedostatek financí, komplikovaná administrativa nebo nedostatek veřejných architektonických soutěží? A kde hledat řešení?





Yvette Vašourková
architektka, spoluzakladatelka
organizací MOBA a CCEA


Nerada začínám od slova problém, možná právě to je jeden z největších nedostatků nás architektů – stále si stěžujeme, kritizujeme a málokdy se sami aktivně snažíme o změnu. Z naší pasivity pak vyplývají nedostatky ve stavebním zákonu, zbytečně strohé regulace a normy i mnohdy komplikovaný proces vyjednávání při zajišťování územního či stavebního povolení. Důležitější je otázka, jakou roli budou architekti zastávat v následujících letech. Je podstatné oprostit se od individualismu a začít vytvářet hodnoty přínosné pro společnost jako celek. Aby toto nastalo, musí se změnit nejen naše profese, ale celá společnost. My architekti můžeme veřejným vystupováním a jednáním pomoci aktivovat tento společný proces.








Petr Lešek
architekt, člen představenstva ČKA


Největším problémem českých architektů je nezájem veřejnosti o prostředí, ve kterém žije, z dlouhodobého pohledu. Vše ostatní je už důsledek této skutečnosti.






Jaroslav Wertig
architekt


Z hlediska statutu je největším problémem přetrvávající nepovědomí o smyslu práce architekta a jeho kompetencích. Architekt, to je ten, kdo ve jménu krásna prudí a prodražuje? Vždyť stavební inženýr to stavební povolení také vyřídí – a často levněji. Z hledis­ka praxe nás trápí křehkost správních řízení. Naprostá většina našich projektů se teď utápí v procedurálních bažinách, ve kterých se snažíme orientovat za vydatné pomoci právníků. O výsledku léta trvajících procesů nakonec nerozhodují stavební úřady, ale soudy. Zkuste v této situaci udělat zodpovědnou obchodní nabídku na své služby.





Regina Loukotová
architektka, pedagožka,
spoluzakladatelka soukromé vysoké školy architektury ARCHIP


Problém vidím především v nedostatečném počtu vypisovaných architektonických soutěží. Zde se koná maximálně deset soutěží za rok, zbylé jsou pak tzv. veřejné soutěže o návrh, kde vítězný projekt určuje hlavně navržená cena. Důvodem je podle mého názoru nesprávně nastavená legislativa, umožňující obcházení otevřených architektonických soutěží. Například v Norsku nebo v Rakousku, kde jsem působila, musejí veškeré veřejné peníze projít přes veřejnou soutěž. Stejně je tomu i ve Španělsku, Francii a podobně. Samozřejmě přes soutěž mezinárodní, a i my jsme už nějaký čas členem EU…

U nás bohužel na soutěže vrhlo špatný stín několik nevydařených kauz včetně té na Národní knihovnu. Pro zástupce obcí je nynější proces uspořádání soutěže navíc složitý, a tak raději osloví pár místních firem. Je potřeba vytvořit jednoduchá průhledná pravidla, která by měla připravit ČKA a prosadit do legislativy.
Druhým velmi podstatným problémem je nedodržování honorářového řádu ČKA. Je neuvěřitelné, za kolik jsou nyní architekti ochotni nabízet svoji práci – daleko pod cenou, někdy i zdarma.
-->-->





Jan Šépka
architekt a pedagog na FA ČVUT v Praze


Řada věcí nám ztrpčuje život, například stále malý zájem o náš obor, nedostatek financí, boj se stavebními úřady a s nesmyslným počtem předepsaných zákonů a předpisů nebo i fakt, že města i obce zadávají žalostně málo veřejných architektonických soutěží a že se na této úrovni také o architektuře nevede téměř žádná debata. Ve výčtu by se dalo dlouze pokračovat, ale myslím, že tím největším problémem jsme my sami, jelikož jsme se více než dvacet let po revoluci nedokázali dohodnout na jasných pravidlech hry. Nepodařilo se zatím jasněji definovat náš obor a s ním spojené přesné kompetence. Mám na mysli problém rozdělení kompetencí mezi architektem a stavebním inženýrem. Málokdo ví, že valná většina realizovaných staveb pochází z rukou stavařů, kteří s výukou architektury nepřišli při svém studiu vůbec do styku. Architektům tak připadá pouze desetina z celkové stavební produkce. Nechci tím samozřejmě říct, že by vše, co vyprodukují architekti, bylo vždy kvalitní, ale o něčem tato statistika svědčí. V některých sousedních zemích je přesně rozděleno, co smí a co nesmí projektovat architekt a co stavební inženýr. Díky tomu také může dojít k mnohem větší kooperaci mezi těmito obory. Předpokládám, že by se touto problematikou měly zabývat obě profesní komory. Doufám, že pokud by se podařilo vyřešit tento naprosto zásadní profesní vztah, mohli bychom si za několik let položit otázku týkající se oblasti problémů v naší praxi s mnohem pozitivnější odpovědí.





David Maštálka a Lenka Křemenová
architekti, spoluzakladatelé občanských sdružení Versus Architekt a Design Help


Naši práci a její výsledky nám nejvíce komplikuje komunikace se státní správou. Ať už ze strany administrativní správy v průběhu územních a stavebních řízení, kdy jsou běžně překračovány zákonné lhůty vyjádření, anebo ze strany samosprávy v roli investora, který je často nepoučený o možnostech a způsobech zadávání a následném financování projektů i staveb.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media